Když jsem odcházela z domova na komorní recitál Jitky Molavcové, povídá mi moje patnáctiletá dcera: " Jé, mami, tu znám, to je prateta z Kouzelné školky." Byla to první otázka, na níž jsem se Jitky Molavcové v Městském divadle v Jablonci zeptala. " Má pravdu, to víte, že jsem prateta. Prateta Alžběta," usmála se zpěvačka, herečka, komička i hudebnice v jedné osobě a doplnila: " Byla to krásná doba, krásná práce a bezvadná parta lidí. Moc ráda na to vzpomínám. Stejně jako na Malý televizní kabaret." Ten si z dětství pamatuji zase já a se mnou i ředitel divadla Pavel Žur. Koukali jsme se na něj jako malí a je k neuvěření, že tato dáma, která vypadá jako naše vrstevnice, byla již tenkrát dospělá. U žen se sice věk od určité doby již nevyzrazuje, ale stejně jako zní název recitálu, který Jitka Molavcová zvolila - ´Láska to (ne) jsou (jen) písmena, troufnu si její ´v uvozovkách stáří´ okomentovat slovy ´věk je jen číslo´. Je k neuvěření, jak tato štíhlounká dáma s vlídným úsměvem a konejšivým hlasem vypadá, jaký má elán a drive a jak jí to na jevišti ´šlape´.  

Do Jablonce přijela Jitka Molavcová se svými šansony a klavírním doprovodem, který skvěle zajistil mladý, nadaný skladatel a klavírista Petr Ožana. Prostory divadla se změnily na komorní poté, co se na jevišti zatáhla opona a účinkující i hosté se sešli vlastně na společném jevišti. A pak to ´začlo´. Sametově zastřený hlas, krásné,  plné texty, nádherná hudba a Jitka. Jitka v roli básnířky, zpěvačky, herečky i tanečnice zazpívala o životě. A zazpívala o něm tak, že se mi i přes některé veselé pasáže, leskly oči. Teprve tady jsem poznala tuto neuvěřitelně nadanou ženu  jinak, než ji známe z jejího osmačtyřicetiletého působení v divadle Semafor, po boku Jiřího Suchého.

Krom zpěvu zvládá Jitka Molavcová hru na kytaru, saxofon, či středověké hudební nástroje, recitaci v latině, francouzštině, němčině i galštině (jazycích, které se v jejích písních rovněž objevují).  Je literárně činná v oblasti tvorby pro děti, přičemž příběhy z jejího pera se dostaly dokonce do výběru ´Nejkrásnějších českých pohádek historie."

V herecké oblasti byla Molavcová oceněna především za hlavní roli v muzikálu Hello, Dolly, za niž obdržela cenu Thalie. V Národním divadle excelovala v roli Tety z Liverpoolu v jazzové opeře ´Dobře placená procházka´, pod režijním vedením Miloše Formana.

V našem divadle se prezentovala jako šansoniérka s vlastním komorním recitálem. A byla šansoniérkou par excellence. "Splnila jsem si sen. Vždycky mě šanson bavil, k tomu mám ráda poezii a humor. Snad to bylo znát", doplnila tato renesanční žena, s moudrýma a laskavýma očima, v závěru večera. A znát to, věru, bylo. Byl to večer plný emocí, krásné hudby, prožitků i dokonale oddechové atmosféry. A jsem si jistá, že mnozí z návštěvníků koncertu si po návratu domů vyhledali šansony Jitky Molavcové za doprovodu Petra Ožany na internetu a zaposlouchali se do nich. Stejně, jako já. Bravo. ( ims)