Dolores, Saša, Naira, Gina a Kathrin, respektive svérázné členky nejúspěšnější české travesti show současnosti, rozvlnily (a věřte, že nad použitým Y jsem dlouho přemýšlela) své boky před vyprodaným jabloneckým divadlem. Tak touhle věrou jsem začala psát svoji recenzi z minulého představení tělesa, které si bere za cíl pobavit především dámské publikum. Tenkrát se mi ovšem zdálo, že až taková míra lechtivosti se do našeho krásného kulturního stánku nehodí, a to navzdory tomu, že taneční výkony i vizáž měly ´aktérky´ doslova v malíku. Tentokrát to byla ovšem zcela jiná káva.

Již samotná scéna napovídá, že ´dámy´ se divadelním prknům přiblížily měrou vrchovatou. Vskutku pompézní kulisy i kostýmy a zábava, které dokázala vybalancovat tenkou hranici mezi laciností a užasnou podívanou. První část, čítající  bezmála devadesát minut, vsadila na plejádu vtípků, gagů a všeobecné veselosti, které se nebojí jakéhokoli tabu. Romové, handicapovaní, ušatí, žlutí, zelení, všichni jsou terčem jejich humoru. Neunikne nikdo a v tom je to fér. 

Tak těmito slovy jsem popisovala jejich předešlá dvě vystoupení, přičemž to první, které jsem v divadle zhlédla, byl víceméně propadák. Nebo spíš akce někam do sokolovny. Podruhé to bylo o poznání více divadelní a tentokrát  již šlo ovšem o kumšt. A nestydím se to slovo použít, přestože téhle partičce jde hlavně o to, aby se publikum bavilo. Oproti předešlým dvěma vystoupením se v show objevili i muži v rolích mužů a tématem večera s názvem ´Dokud nás smrt nerozdělí´ bylo rodinné soužití. Vedle vždy prvotřídních kostýmů a vypiplané scény zamakali členové Techtle Mechtle především na choreografii a jejich fyzický výkon byl famózní. Tady skutečně nešlo jen o vysoké podpatky, výrazné líčení a krátké sukně, ale protagonisté se skutečně prezentovali jako tanečníci a nezaskočila je ani slavná zvedačka z Hříšného tance. "Byla jsem na nich před měsícem v Liberci a tam tu zvedačku ještě nedali. Tady už jo. Lepší se den ode dne," pochvalovala si Eva z Jablonce, která se řadí k šestnáctitisícům fanoušků Techtle Mechtle na Facebooku. Však také publikum v napěchovaném divadle řičelo nadšením a bavili se muži i ženy všech věkových kategorií. Samozřejmě vyjma dětí, které onen večer zřejmě strávily ve společnosti profesionálních chův, jelikož jejich rodiče se odešli bavit na show, která je rok od roku lepší a já sama jsem zvědavá, kam se zase posune příště. Osobně jsem živoucím příkladem jejich rostoucí popularity, zatímco poprvé jsem na jejich představení šla víceméně bez zájmu, podruhé jsem odcházela spokojená a tentokrát vyloženě nadšená. Všechny jejich prohřešky z minulosti jsou již dávno napraveny, ´šoumeni´ znají texty, takže neplácají pusou jen tak zbůhdarma, děj má hlavu a patu, jedna hláška střídá druhou, až je prakticky nemožné si je zapamatovat a jejich řádění je sice místy ´lechtivé´, ale nikoli uboze vulgární. Můj třetí večer s Techtle Mechtle trval tentokrát cca stopadesát minut a i já jsem si v jeho závěru, spolu s ostatními, stoupla. Ano, není to intelektuální veledílo světového klasika, ale zábava to je. A parádní. A jestli jste velcí, malí, hubení, tlustí, černí, bílí, oranžoví, všichni bez rozdílu jste postupně bráni na paškál a zároveň máte pocit, že je ta vaše odlišnost tou nejlepší legrandou na světě. A o tom ten život je. Příště se Travesti skupina Techtle Mechtle objeví v jabloneckém kulturním stánku 19. prosince a jedno je již teď jisté. Pokud budu na světě, budu v publiku taky. A moc ráda. (ims)