Opravdovou hudební lahůdku si na úvod 23. sezóny připravilo Městské divadlo Jablonec. Se svým uměním tu vystoupil světově uznávaný houslový virtuos Václav Hudeček. V rámci projektu Město plné tónů a za finanční podpory Státního fondu kultury ČR tak mohly v zaplněném kulturním stánku zaznít tóny vskutku královské. V první části se představil orchestr Barocco Sempre Giovane, s nímž Hudeček spolupracuje již dlouhých šestnáct let. " Já bych chtěla tancovat," ozvala se pětiletá Jituška v řadě za mnou a která byla pro tento večer v publiku nejmladší divačkou. No řekněte, může být pro klasickou hudbu krásnější ocenění?

Po pauze již patřilo pódium úžasnému, charismatickému a od Boha nadanému houslovému virtuosovi Václavu Hudečkovi a jeho dechberoucímu podání Čtvera ročních období Antonia Vivaldiho. A jestli se to dá v tomto žánru říci, byla to jízda. Hudeček hrál celým tělem, emoce z něho doslova prýštěly a diváci zůstávali v němém úžasu, místy přerušovaném ohlušujícím potleskem i ovacemi. "To je krása," špitla tentokrát malá Jituška a byla to jediná věta, kterou během druhé půle pronesla. A krása to byla veliká. Hudba rozsvítila lidem oči a i přes roušky bylo vidět, jak se usmívají. Vybavila jsem si, jak jsem před mnoha lety říkala babičce, že pro vážnou hudbu asi nemám buňky. "Tak jsi ještě nedospěla," odvětila tenkrát babička a já až po čase pochopila, jakou měla pravdu. Jak já jsem dneska dospělá. A se mnou i zaplněné jablonecké hlediště, i pětiletá Jituška. Hudba lidi spojuje, vlévá jim energii do žil, zvyšuje chuť do života a doslova ´krmí´ všechny buňky v těle. A toho se nám dostalo měrou vrchovatou.

Jak jsem uvedla, diváci přišli nepříznivé covidové situaci navzdory. Samozřejmě s rouškami (ty byly vidět i u některých hudebníků), s nezbytnou dezinfekcí rukou a obezřetným chováním. Chyběl ovšem, ač osobně pozván, primátor Jablonce, Mgr. Jiří Čeřovský, což je trochu škoda. Zato jsme v publiku zahlédli primátora bývalého i s chotí.

"Hraje se mi tu vždy krásně, divadlo má úžasnou akustiku, což vám z jiných míst republiky mohou jen závidět. Ale především máte úžasného ředitele, kterého každý z umělců zná osobně, což není vůbec běžným jevem. Často vystupujeme v kulturních stáncích, jejichž vedení je, jak bych to řekl, no name. Pavel Žur do toho dává všechno a výsledky jeho práce jsou vidět," vysekl poklonu řediteli Žurovi Václav Hudeček, kterého jako obvykle, v hledišti podpořila jeho žena Eva.

Že si Hudeček a Barocco Sempre Giovane vysloužili standing ovation je nad slunce jasnější, že je diváci nechtěli pustit z jeviště rovněž, ale že jsme díky nim zapomněli na roušky je prostě pecka. Bravo. (ims) 

.

Foto: Martin Kubišta