Nejslavnější a nejhranější dílo Franze Lehára Veselá vdova představilo v Jablonci Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem pod režijním vedením Martina Otavy a Michala Lieberzeita. Orchestru vévodil Milan Kaňák a dokonalé provedení všech protagonistů oceňovalo zaplněné divadlo mnohonásobným potleskem během celého večera.

Premiéra nestárnoucího Lehárova díla se konala v prosinci roku 1905 v Divadle na Vídeňce a s nikterak závratným úspěchem se nesetkala. To se ovšem velmi rychle změnilo po jejím famózním londýnském a pařížském uvedení. Od té doby hvězda Veselé vdovy svítila čím dál jasněji. A jelikož ze svého půvabu za ta léta  nic neztratila, patří i dnes k nejhranějším operetám světa.

Severočeši ji uchopili s grácií, vkusem, profesionalitou a tolik potřebným entuziasmem. Na jevišti excelovali všichni bez výjimky a tak jsme se v rytmech valčíků a kankánů doslova proradovali bezmála 150 minutovým dějem s nezbytným happy endem. Přestože publikum Lehárovu operetu zná, jakoby opět bylo v očekávání, zda vše opravdu dopadne tak jak má a s úlevou si oddechlo, že se příběh o vášni a vztazích opravdu dobral k tomu nejlepšímu poselství lásky, tedy ke skutečnému citu. Krom, dnes již klasických, evergreenů nastudování nabídlo i vtipné gagy a slovní hříčky, reagující na současné dění kolem nás. Obrovskou pochvalu zaslouží Orchestr Severočeského divadla, který hrál jako o život a diváci v předních řadách zvědavě nakukovali do orchestřiště, aby zručné hudebníky aspoň zahlédli. A když v závěru došlo na mnohonásobnou děkovačku za hurónského potlesku, přišel se samozřejmě uklonit i dirigent Milan Kaňák. Ten následně opatrně vhodil kvítek z květinového daru mezi muzikanty a vyprovokoval tím i návštěvníky z řad zadních. Ti se bez ostychu přišli na orchestr podívat zblízka, aby jim tak vyjádřili svoji spokojenost.

A jaká jména zářila v hlavních rolích? Hannu Glavari svěřil režisér Michaele Katrákové, Hrabětem Danilem se stal Jaroslav Kovacs, Michael Kubečka se ujal role Barona Mirko Zety a Diana Hladíková role Valencie.A protože v Jablonci máme skvělé divadlo s úchvatnými představeními a v Zásadě máme všechno, najdeme mezi účinkujícími i Martina Matouška, rodáka právě ze Zásady,  alias Vicomta Cascada, na jehož závěrečné zvolání  ´Zásada´ reagovali bouřlivým skandováním nejen přítomní Zásaďáci. A neodpustím si poznámu. Zásadě se vždy říkalo ´Malá Paříž´ a tak je Matouškovo obsazení vlastně jen potvrzením ustáleného názvu. (ims)