Trendem dnešní nelehké doby jsou na prknech, která znamenají svět, především komedie. Je to pochopitelné, i milovníci kultury chtějí v divadle přijít na jiné myšlenky. Je to také zřejmě jediný důvod, proč zůstal kulturní stánek poloprázdný, když do Jablonce přivezlo Divadlo v Dlouhé Praha hru Juliena Greena ´Zítřek se nekoná´. Jinak si to vysvětlit nedovedu.
Dílo, pod režijním vedením Hany Burešové, popisuje skutečnou událost jíž bylo zemětřesení ve městě Messina (28. 12. 1908 v 5. 30 hod) Zmíněná přírodní katastrofa zmařila nejvíce lidských životů ze všech, dosud zaznamenaných, zemětřesení v Evropě a znamenala samozřejmě i obrovské materiální škody,
Divadlo v Dlouhé se tohoto, pro divadlo výjimečného tématu, chopilo s neuvěřitelnou pokorou, kreativitou, noblesou a zároveň detailistickými vsuvkami jak na scéně, tak i v dialozích. Jako velmi podařené musíme hodnotit výkony herců, z nichž žádný nestrhával pozornost pouze na sebe, ale jako kousek puzzle přesně dokázal zapadnout do celkově vydařeného a dokonale vystavěného obrazu. Dialogy pluly velmi přirozeně, herci na sebe slyšeli a vypiplaná scéna Martina Černého jim byla více, než nápomocna. Scénu výrazně doplňovala projekce Františka Týmala, která, spolu s osvětlením, dokázala navodit fantastické efekty, které se na divadelních prknech jen tak nevidí. Rovněž hudba Ivana Achera či kostýmy Kateřiny Štefkové byly pro hru přínosem.
Zkrátka a dobře, bylo to perfektní a famózní představení, z něhož si odnášíme větu: "Přihodit se může kdykoli cokoli, proto je třeba dělat, jako že se nikdy nic nepřihodí".
Hráli: Magdalena Zimová ( Signora Lucchesi), Jan Sklenář ( Marco), Samuel Toman ( Stefano), Eva Hacurová, Zuzana Stavná ( Lina), Štěpánka Fingerhutová ( Celestina), Jan Vondráček ( Ottavio), Tomáš Turek ( Barbieri), Martin Matejka ( Tonio, zvaný Zio), Pavel Neškudla ( Adolfo), Miroslav Zavičár ( Fiordelmondo) Ondřej Rychlý ( Guido), Tomáš Weisser/ Daniel Toman ( Pierino), Renáta Matějíčková( Berenika AnnaMikeschová ( Susana) a Miroslav Zavičár ( Kočí). Bravo. ( ims)
