Přišla v černobílém, se stříbrnými vlasy a do kulturního stánku vnesla celou škálu barev. Kdo? Skvělá šansoniérka Zlatka Bartošková se svou company – Petrem Ožanou – klavír, Františkem Rabou - kontrabas, výjimečně chyběla nemocná Zuzana Grosmanová - housle.

"Pět měsíců jsem nezpívala, tak mi držte palce," uvedla hned v úvodu tato malá velká žena s hlasem od Boha i Lucifera zároveň a spustila. A byla to jízda. Já osobně jsem byla již na mnoha Zlatčiných recitálech a pokud bych měla její kumšt k něčemu přirovnat, řekla bych, že je to silný vývar emocí, citu a mistrovství. Myslela jsem, že to již víc ´na dřeň´ posunout nejde. Pokud ale zůstanu věrná mému přirovnání, tak tentokrát to již nebyl vývar, ale přímo demi glace. Bartošková se do svých hitů pustila s veškerým nasazením, se srdcem na dlani a taky odžitými trablemy, které právě šansonu dávají ten nezaměnitelný punc. ´Věnujte zlatku, pokud je ryzí, ´ zpívá se v její písni Královská korunka. A Zlatka opravdu ryzí je. Její projev se nedá naučit, je tak pravdivý, až vás mrazí. No, co vám mám říkat, husinu jsme měli všichni a jak sama protagonistka několikrát zmínila, z publika se stala jakási rodina. Rodina milovníků dobré hudby, života, citlivých duší a otevřených srdcí.

V průběhu cca devadesátiminutového recitálu zazněly jak staré fláky, tak písně z nejnovějšího, vysoce hodnoceného, Zlatčina alba a každá z písní byla oceněna bouřlivým potleskem dojatého publika. Rovněž Petr Ožana, který je Zlatčiným dvorním skladatelem, odehrál několik svých songů se silnými texty. A i on má již v hrdle onen pověstný ´černý hlas´, ačkoli kdysi byl jeho zpěv spíš něžný. A je to způsobeno přesně těmi zkušenostmi, které se v projevu dobrého muzikanta dříve či později zákonitě objeví.

Zlatka Bartošková svým recitálem ´Jsem´ opět dokázala, jaká je osobnost. Do programu zařadila oblíbenou píseň zesnulého ředitele Pavla Žura, pomyslně se pozdravila s nemocnou houslistkou a stejně tak zamávala blízkým v publiku. "Víte, já mám ráda lidi," svěřila se šansoniérka a přítomní ji dali za pravdu. Její láska k lidem je tím, co dělá ji i její hlas tak nezapomenutelným. No, a závěrečná píseň ´Než pozdravím anděla´ diváky dokonale odzbrojila. Bylo to boží. Děkujeme.  (ims)