Velmi rozporuplné dojmy ve mně vyvolala hra Rickyho Gervaise After live, kterou do našeho města přivezlo Divadlo Na Jezerce. V režii Jana Hřebejka a s hvězdným obsazením se před námi rozvinul spletitý příběh jedné lásky, která musela skončit tragicky. Jak se vyrovnává Tony (Milan Šteindler se smrtí své milované ženy a jak jeho balancování na hraně života a smrti snášejí jeho nejbližší jsme sledovali na dokonalé scéně Dády Němečka, která nabízela až filmové střihové možnosti a my se v ní přesto bez problémů orientovali.

Protagonisté odvedli skvělý a vyrovnaný výkon, herci na sebe slyšeli a krom verbálního, nabídli i bezchybný nonverbální projev. Přestože hlavní role patřila tradičně skvělému Milanu Šteindlerovi, mě osobně zaujal Jan Hrušínský, jež v trojroli terapeuta, otce i kněze doslova jiskřil, noblesu přinesla Libuše Švormová coby Anne a dokonalou symbiozu nabídli Anežka Rusevová (Daphne, Kath a June) a Jan Řezníček (Lenny, pošťák, feťák a Bryan), kteří se bok po boku již nějaký čas objevují i na televizních obrazovkách. Pochvalu si zaslouží Matouš Sitta v roli Gerge a největší zájem na sebe bezesporu strhl čtyřnohý chlupáč, jménem Franz, který bude za svůj herecký počin jistě nominován na Zlatou pacičku. 

Abych se ovšem vrátila k oné rozpolcenosti. Čekala jsem silné momenty, které ve hře opravdu byly, zazněly nikterak veselé, ovšem hluboké pravdy, ale proboha proč toto všechno prolínala všudypřítomná vulgarita nejhrubšího zrna? Ano, dokáži pochopit, že osy postav jdou ´ode zdi ke zdi´, ale proč takovýmto laciným způsobem?

Abych večer shrnula, za mě je hra After live plná skvělých momentů, dokonalé režie a ještě dokonalejší scény, ale stejně jako mě uchvátil závěrečný ´obraz stínů´, tak mě zamrzela ta část ´pod čarou´. A přesto všechno, nebo možná právě proto, a taky tedy díky psí mega star, si tenhle počin budu pamatovat ještě dlouho. (ims)