Události a poslední roky života jednoho z největších českých spisovatelů a osobností zároveň - Karla Čapka, zmapovala inscenace Vršovického divadla MANA Praga, které ji pod režijním vedením  Pavla Kheka a s lakonickým názvem Čapek, přivezlo do Městského divadla v Jablonci. Hra o souhře okolností a postojích velkého a zásadového člověka, milujícího svůj národ, pro nějž mnohé udělal, a přesto musí na sklonku života čelit jeho nenávisti, zbabělosti a malosti jablonecký stánek naplnila diváky všech věkových kategorií. Přesto se celý večer nesl ve znamení ticha. Ticha přemýšlivého, zádumčivého a účastného. Nebylo možné nevšimnout si paralel se současnou politickou a bezpečnostní situací a když závěrem zaznělo do ztichlého sálu: " Václave Havle, stálo to všechno za to? byl by v hledišti slyšet špendlík na zem spadlý.

Inscenace jako taková je založena na přesných faktech, repliky jsou přímočaré, bez zbytečné rozvinuté dramatizace, přesto anebo právě proto působí celek tak autenticky a dokonale navozuje atmosféru doby, plnou zvučných jmen. Právě životní příběh Karla Čapka, kterého čteme, kterého uznáváme a kterého milujeme, dokázal s maximální věrohodností zprostředkovat charaktery a činy těch, kteří v těžkých dobách dokáží obstát více či méně dobře.

Rovněž výkony protagonistů byly excelentní v čele s hlavním hrdinou, Jiřím Hánou v roli Karla Čapka či jeho osudovou ženou Olgou Scheinpflugovou, kterou dokonale ztvárnila Máša Málková. A když Jitka Smutná coby služebná deklamuje úryvky z Čapkovy Matky (kterou mimochodem právě ona na jevišti bravurně ztvárňuje), šel mi doslova mráz po zádech.

Vršovické divadlo MANA Praha uchopilo Čapka tak, jak by si to tento velikán zcela jistě zasloužil a výsledek je famózní. Však také divadlo, v němž by po celou dobu byl slyšet maximálně dech diváků, propuklo závěrem v ohlušující, neutuchající, a především velmi zasloužený aplaus. Bravo. (ims)