Šimon Pánek, tvář studentů z dob sametové revoluce. Vůdce několika tehdejších studentských protestů, spoluzakladatel a výkonný ředitel humanitární organizace Člověk v tísni, svého času politik. Takový je stručný profil muže, který dokázal zaplnit Městské divadlo Jablonec nad Nisou studenty. Přijal totiž pozvání organizačního týmu kulturního stánku a u příležitosti pětatřicátého výročí od sametové revoluce zde uspořádali besedu, popisující dění okolo 17. listopadu 1989.Ve zhruba devadesátiminutovce nechyběly detaily tehdejších příprav na akci, struktura spolupracujících studentů, která byla v době bez internetu a sociálních sítí více než důležitá, ani videoprojekce. Já sama jsem plus mínus Pánkovou vrstevnicí a mí spolužáci byli v prvních řadách stávkujících studentů, a tak si troufnu říci, že jsem jíž tehdy byla v obraze v řádu hodin. S čistým svědomím mohu tedy souhlasit s Pánkovým popisem i sledem událostí, kdy nic nezveličuje, nic si nepřikrášluje a ničemu se nevyhýbá. Jeho přímost zcela jistě s povděkem kvitovalo i přítomné publikum, které se nestydělo ptát. A věřte, že se jednalo o otázky velmi sofistikované, u nichž bylo patrné, že studenti nad tématem přemýšlí v souvislostech. A dotazů bylo tolik, že kdybychom mohli, debatovali bychom v divadle ještě teď.

"Co bych zpětně změnil? Hnal bych komunisty k odpovědnosti. Tuhle příležitost jsme tenkrát promarnili v euforii z vítězství. A dnes se ukazuje, že to byla chyba," zasmušil se Šimon Pánek, který v závěru vyzval studenty, aby se aktivně zapojili do dění v republice a zodpovědně chodili k volbám. " Nekašlete na to. Jste důležití, každý z nás je a každý hlas rozhoduje," uzavřel Pánek ještě, než se jeho hlas ztratil v ohlušujícím potlesku. A když jsem ty, pro věc zapálené studenty, pozorovala a když jsem poslouchala ty jejich hluboké otázky, byla jsem na ně pyšná. Je skvělé, že nám Městské divadlo nabízí i tento typ vzdělávání a je skvělé, že dnešní mladí nejsou jen klikajícími bytostmi na mobilech, jak se nám občas může zdát.  Dnešní mladí jsou sebevědomí a přemýšliví zároveň a rozhodně jim není jedno v čem a jak žijí. A já se díky nim o naši budoucnost nebojím. (ims)