Retro komedie neboli hořká komedie z časů, kdy obecná nesvoboda stále víc prohrávala s mládím a svobodou a kdy splněný sen mohl být i jednostopý. Přestože se mnohé nesmělo a jiné naopak muselo, proměna dítěte v muže probíhala v té největší možné osobní svobodě a takzvaně režimu navzdory. Tak nějak by se dala charakterizovat hra Emanuela Míška ´Fichtl´, s níž do jabloneckého kulturního stánku přijelo Divadlo Bolka Polívky Brno. Pod režijním vedením Michala Zetela, v dramaturgii Miroslava Ondry a s hlavním plechovým žlutým hrdinou, fichtlem na pódiu rozehráli Pavel Liška s Michalem Isteníkem neuvěřitelnou podívanou. Liška svým nezaměnitelným hlasem chrlí neuvěřitelně dlouhé monology a v podstatě nesleze z jeviště a Isteník v mnoha rolích a převlecích brilantně ztvárňuje muže, ženy, cizince, mladé i staré a ve všech je uvěřitelný. Fichtl je jakousi retrospektivou do naší minulosti (a publikum tvořili převážně její pamětníci), kterou postupem času začínáme vidět s nostalgickou něhou. Obdivuhodné výkony obou protagonistů podpořila i kapela, která nejenže skvěle hrála, ale i hrála. Její členové totiž byli součástí hry.

O tom, že to Lišku s Isteníkem na jevišti baví nemohlo být pochyb. Oba jsou mistři improvizace, a tak okamžitě dovedli využít ´ústřelu´ toho druhého, čímž pobavili nejenom publikum, ale i sebe. Vtip, švih, herecké mistrovství a kapela, to je to, co dělá Fichtl nezapomenutelným především pro nás, pamětníky té doby, protože tohle jsme vážně byli my. A kdyby nebylo pětice dam v teniskách a paní, která si do divadla zřejmě přišla zavolat (telefon ji zvonil opakovaně a nechyběly ani sms odpovědi), neměla bych večeru co vytknout. ( ims) .