Jako ve Wembley si připadali návštěvníci Městského divadla v Jablonci, když k nám Divadlo Radka Bzrobohatého přivezlo koncertní show Freddie, pojednávající o životě  fenomenálního zpěváka skupiny Queen, Freddieho Mercuryho. 

"Je vás tady stošedesát tisíc, to jsme nečekali," radoval se Jiří Korn v roli manažera legendární kapely. "To ani my ne," reagovalo s úsměvem publikum a opět se rychle vnořilo do vyprávění, majícího místo slov noty. A nebylo to vyprávění ledajaké, vlastně to vůbec nebylo vyprávění, ale spíš přehlídka největších pecek jedné z nejoblíbenějších kapel dvacátého století, dramaturgicky poskládaných tak, aby vytvořily co nejpřesnější Mercuryho obraz. Nutno dodat, že lví podíl na úspěchu hitovkami nabitého večera měla kapela Queenie a především fenomenální Michael Kluch coby Freddie. Jeho neuvěřitelný herecký i pěvecký talent dával přítomným zapomenout na to, že skutečný Mercury již mezi námi není. Opojné charisma Freddieho, jeho silný a nezaměnitelný hlas jako by Michael do sebe doslova nasál a když se procházel v elastických pruhovaných kalhotách a šokujících oděvních kreacích, měl tatáž gesta a do detailů okoukanou mimiku, jako jeho hvězdný předchůdce.

Zkrátka a dobře, show to byla skvělá, písničky parádní, ozvučení dokonalé, protagonisté prvotřídní a publikum, složené ze všech věkových skupin dojaté i rozjásané zároveň. Pětičlenná skupinka zhruba dvanáctiletých mladíků v kvádrech, stejně jako třicátníci i generace jejich rodičů, či prarodičů, ti všichni si podupávali do rytmu, tleskali, křičeli nadšením a nejen to, rázem jako by všichni uměli anglicky. Tak silné totiž písně Queen jsou. Opravdu dokáží oslovit každého a kam se na ně hrabe Esperanto. A kdybych uměla psát stejně dobře jako Queen včele s Mercurym plodit hity, měla bych už dávno Pulitzeroovu cenu. Takhle se ovšem musíte spokojit s tím, že večer s názvem Freddie byl famózní, báječný, dokonalý a všechny buňky v těle aktivizující. Je nad slunce jasnější, že atmosféru v jabloneckém kulturním stánku ocenili přítomní velmi emotivně, a to hned dvojnásobným standing ovation a po přídavku si část publika troufla ještě zazpívat, za což jim na oplátku zatleskal samotný Michael Kluch. " Až přijdu domů, pustím si záznam z Wembley, ta hudba mi zní v hlavě a navíc mám pocit, že jsem Fredieho Mercuryho opravdu potkala. Děkuju lidem z místního divadla, že mi ten zážitek umožnili," doslova se zajíkala Božena, která  přišla se svojí vnučkou. Její nápad nebyl ojedinělý a docela by mě zajímalo, jestli si troufnete odhadnout, jaká hudba se mi line obývákem právě teď. Poklona Freddie. (ims)