Vražda krále Gonzaga, kterou do Jablonce přivezlo Dejvické divadlo Praha, náš kulturní stánek doslova ochromila. Dokonale promyšlený koncept Jiřího Havelky opět potvrzuje jeho originalitu, touhu experimentovat a posunovat hranice činohry až do míst, kam se to dříve zdálo nemožné. A tak není divu, že první půle, evokující stand- up show šesti herců, byla plná smíchu, ironie a dobré nálady. Každý z šestice protagonistů, Martin Myšička, Ivan Trojan, Tomáš Jeřábek, Simona Babčáková, Klára Melíšková a Zdeňka Žádníková, vtipně popsali charakteristiku sebe sama, svůj vztah k Dejvickému divadlu a jeho působení v něm a svůj výstup proložili monology nejslavnějších postav, kterým svoji osobu propůjčili. Diváci se chechtali ostošest až do doby, kdy přišel na řadu Hamlet. Respektive scéna z Hamleta, v níž potulní herci sehrají scénku o smrti krále, aby tak ukázali na skutečné viníky,

Přelom to byl zásadní, neboť druhá část patřila kauze Polonium, při níž byl otráven bývalý agent KGB a známý kritik Vladimíra Putina, Alexander Litviněnko. Přestože většina z nás kauzu zná, zde byla použita forma scénického chronologického čtení, zachycujícího poslední Litviněnkovy dny před smrtí až do jeho konce. Svižný děj a střídání protagonistů v rolích dojem jen umocňuje a "atmosféře, která by se dala krájet" dominuje Martin Myšička alias Litviněnko, z jehož výkonu se publiku tajil dech.

Informace z buletinu popisuje, že dramaturgický, režijní i autorský záměr je mnohem hlubší a zásadnější. Má poukázat na smysl herecké profese, na schopnost umělce probouzet z letargie a působit silou svého mistrovství na společenské vědomí, a to se Jiřímu Havelkovi podařilo beze zbytku. To, čemu jsme se v první polovině tak smáli, dostává najednou úplně jiné a obludné rozměry a my jen zůstáváme s pusou otevřenou. "Tohle je to představení, na které chcete jít znovu. Je to hluboké, silné a emoce probouzející. Budu o tom doma ještě dlouho přemýšlet," uvedla Lucie z Jablonecka a její slova potvrdili i diváci v závěru, když  se v reakcích rozdělili. Ač se většina rozhodla, že vyjádří svoji spokojenost vestoje, část publika zůstala sedět na svých židlích jako zopařená, a to přesto, že všichni tleskali ze všech sil. (ims)