K obraně naší socialistické vlasti buď připraven, zazněla z pódia první věta. " Vždy připraven," nenechalo se zaskočit komunismem ovlivněné hlediště a Jarmila Vlčková, jež větu pronesla, se neubránila pousmání. Hesly se to ostatně v průběhu tříhodinového představení jen hemžilo, nechyběly budovatelské písně (některé dokonce v ruštině) a moře, ba přímo oceán dobré zábavy.

Dramatizaci prózy Ireny Douskové Hrdý Budžes přivezlo do Jablonce Divadlo A. Dvořáka Příbram v režii Jiřího Schmidta a hlavně s famózní Bárou Hrzánovou v hlavní roli. Ta opět  dokázala své všestranné nadání, ve všem šla doslova ´na dřeň´ a tak nevím, jestli víc vyzdvihnout její herecké, pohybové, nebo hudební schopnosti. Není divu, že právě za tuto roli získala cenu Thálie 2003 za mimořádný ženský jevištní výkon. Hrdý Budžes je hrou, která v současnosti nese tolik aktuálních prvků, až z toho jde mráz po zádech.

Helenka Freisteinová Součková kterou Bára ztvárňuje, je žákyní druhé třídy základní devítileté školy a svým bystrým a zároveň naivním viděním osmiletého dítěte nás provází obdobím Husákovy normalizace. Jak ta doba ovlivnila nás všechny cítilo publikum velmi přesně. Jak jsem již uvedla, znali jsme písně i hesla tehdejší doby, dnes jasně vidíme zrůdnost tehdejší ideologie, ale přesto na tu dobu rádi vzpomínáme, protože jsme zkrátka a dobře tehdy byli mladí. Krásně to vystihla Jiřina ze Smržovky, která o přestávce v divadelním baru pronesla: "Dnes je mi těch Jiskřiček a Pionýrů zpětně až líto. Tehdy hrdě zpívali Skal a stepí divočinou a podobné skvosty a vnímali to jako kdyby u táboráku dávali sborově Nedvědovu hitovku." A přesně o tom Hrdý Budžes je. O zkaženosti doby, mravního úpadku či naopak silných lidských postojích v kontrastu s čistým dětským pohledem, to vše ovšem podané s obrovskou dávkou humoru. Nutno říct, že Báře Hrzánové byli oporou i zmíněná Jarmila Vlčková a Libor Jeník, kteří rovněž rozvlnili své herecké boky do neuvěřitelných kreací. A my jsme se dozvěděli, jestli byl ten Budžes komunista a co vlastně napsal Stanislav Kostka Neumann.

Každopádně dostal ´Hrdý Budžes´jablonecké divadlo do varu, když se v rukou aktérů Ukrajinská zástava, došlo konečně úplně všem, v jakém žijeme koloběhu života. Každopádně v závěru publikum stálo a těsně před dvaadvacátou hodinou večerní provolávalo bravo směrem k fenomenální představitelce hlavní role, tedy Báře Hrzánové a ručička, určující počet decibelů, povolených pro tuto noční hodinu, se musela pohybovat někde na hraně únosnosti. Tedy samozřejmě pro obyvatele okolních domů. Nadšení diváci si totiž mohli strhnout hlasivky, tleskali, až je ruce bolely a Bára Hrzánová se s Jarmilou Vlčkovou a Liborem Jeníkem, a samozřejmě za  zvuku písně Milušky Voborníkové, ukláněli, seč jim síly stačily. A pokud bych já měla doplnit nějaké hodnocení, tak jedině toto: Kultovní inscenace, kterou  by si neměl nikdo nechat ujít. ( ims)