Jakub Kroulík je známým hypnotizérem, který o hypnóze napsal knihu a zároveň představuje své umění po celé naší republice. Nyní se svojí interaktivní přednáškou zavítal i do Jablonce a tak jsme v místním divadle měli možnost si bezmála stominutový program vychutnat. Jelikož já osobně nejsem v tomto oboru žádným znalcem, mohu vám nabídnout pohled laika, který nic podobného nikdy nezažil.

Úvodem nás Jakub Kroulík vyzval, ať se rozhodneme, zda se hypnózy hodláme aktivně zúčastnit, či jsme přišli tentokrát pouze jako diváci. Já jsem od počátku věděla, že mezi diváky budu patřit i já, přestože jsem úvodní ´cvičení´ zkusila též. Od prvních momentů bylo jasné, kdo v publiku je na hypnózu naladěn a z těch pak hypnotizér vybral (původně šestici) nakonec pětici těch, kteří si možnosti této metody vyzkoušeli na vlastní kůži na pódiu. A byla to mela. Zprvu nenápadné rozpojování a spojování rukou se, přes různé naklánění těla, dostalo až do fáze ´spánku na pokyn´, kdy účastníci usínali pokrouceni na židlích, nebo dokonce leželi na podlaze, nedokázali vyslovit své jméno, nebo si na určitý pokyn stoupli, nebo se vesele smáli. Možná nejvíce si hypnózu užila paní Vlaďka  z Liberce, která nám z jeviště hlásala, že se jmenuje Tomáš Garrigue Masaryk a také si během chvíle prožila oblíbenou dovolenou na pláži. "Víte, já jsem se na toto setkání velice těšila. Mám doma knihu pana Kroulíka, kterou jsem si pečlivě nastudovala, dokonce jsem ho oslovila na sociálních sítích, ale bez úspěchu," vylíčila nám Vlaďka a po absolvování hypnózy doplnila: " Jsem šťatsná. Jako by mi četl myšlenky. Z rodinných důvodů jsme letos nemohli odjet na naši milovanou podzimní dovolenu a já jsem se tam nakonec, díky panu Kroulíkovi, dostala. Navíc se teď cítím velice odpočatě," doplnila Vlaďka, v jejíž tváři byla regenerace opravdu znát.

Jak jsem již uvedla, nejsem odborník, vím, že hypnóza dokáže velmi pomoci a je mi jasné, že když se dostane do nesprávných rukou, může i ublížit. Ale v divadle jsme byli v rukou nejpovolanějších a způsoby této metody (pomocí dopisu, pohledu, dotyku) jsme viděli na vlastní oči a je jen na nás, jestli příště budeme patřit mezi ty, kteří se jí přímo účastní, nebo zůstanou jen v roli pozorovatelů. Já tam příště každopádně zase budu a doufám, že spolu se mnou přijde dvojnásobný počet zájemců, než tentokrát, jelikož to vážně stojí za to. (ims)