Jakub Pustina je od začátku své kariéry předním sólistou opery Národního divadla, národním umělcem a držitelem ceny Grammy. Bezprostředně po koncertě v Městském divadle v Jablonci nám odpověděl na pár otázek.

Vaše cesta ke zpěvu nebyla úplně přímá. Vystudoval jste chemii. Jak to jde dohromady?

Moc ne (směje se). Chemie mě bavila už od základní školy. Když jsem ovšem studoval školu vysokou, bylo tam najednou moc teorie a  málo těch laboratoří a pokusů, tedy toho, co mě na tom oboru bavilo nejvíc. Přestože jsem studoval ty vysoké školy dvě zároveň - Karlovu univerzitu a Univerzitu v Pardubicích, měl jsem najednou pocit, že mi to nic nového nepřináší. A protože jsem měl spoustu volného času, zašel jsem jednou na operu Tosca. Tam jsem poprvé slyšel naživo Petera Dvorského a tak mě to chytlo, že jsem se od druhého dne začal učit zpívat.

Do té doby jste na zpěv nechodil? Kolik vám tehdy bylo let?

Bylo mi jednadvacet a do té doby jsem neznal ani noty. Přestože mi už dříve známí říkali, abych se přihlásil na konzervatoř, já jsem je odbýval tím, že nejsem žádný komediant a konzervatoř pro mě není. Ta Tosca, respektive Peter Dvorský, mi ale změnili život.

Začal jste se tedy věnovat zpěvu, vyhrával různé soutěže a vaše hvězda stoupala. Ale zpíval jste baryton. Teď jste tenor, proč?

Mám takovou barvu hlasu a výšky mi nikdy nedělaly problémy a tak mi to mnozí začali doporučovat. Navíc mám opravdu výdrž a ta se v tenoru počítá více, než kdekoli  jinde. Speciálně u Wagnerových oper. Jako všechno, i tohle jsem konzultoval s Peterem Dvorským. Ten mě nezrazoval, naopak. Jen přidal upozornění, že tenor si musí dávat o mnoho větší pozor na svůj spánkový režim, životosprávu a i tak se každé ráno musím opětovně přesvědčit, že to dneska dám. A měl pravdu.

Je to už podruhé, co pana Dvorského zmiňujete. Je ještě něco, za co „může“?

Peter Dvorský může za všechno. Vždycky mu to říkám. Jsme velcí a blízcí přátelé.  Dokonce jsem se díky němu seznámil s manželkou, která dělala ve Vysokých Tatrách tlumočnici skupině Japonců. Studovala totiž v Japonsku a operu neměla vůbec ráda. Já jsem tam byl na Peterových Mistrovských kurzech. Peter s manželkou nám byli svědky na naší svatbě.

Manželka tedy nezpívá

Nezpívá a je to víc, než dobře. Jeden šílenec v rodině stačí. Víte, já zpívám takzvaný helden tenor, česky heroický tenor. Manželka tomu říká hrůza tenor, protože se jedná o ty nejtěžší party. Když trénujete pět hodin denně, tak to  bohatě stačí od jednoho člena domácnosti. Manželka stojí nohama pevně na zemi, vše má pod kontrolou. Je naprosto dokonalá ve všem a když se podívám do telefonu, kde mám od ní napsáno, co vše je potřeba udělat, tak to prostě udělám a vím, že je vše v perfektním pořádku (opět s úsměvem).

Máte nějakého oblíbeného autora?

Je to s podivem, ale je to Wagner. Přestože jeho díla jsou extrémně náročná a dlouhá, jsou našlapána muzikou. Troufnu si říct, že jedna jeho opera vydá za čtyři. Náročností i délkou (smích). Všichni mě do těch jeho partů dlouho tlačili a tvrdili mi, že je to pro mě značka ideál. Mně se do toho dlouho nechtělo, ani jsem to neposlouchal. Ale pak jsem si jednou řekl, že to zkusím. Já se učím tak, že si pustím nějakou nahrávku, přestože to vůbec neznám a  milisekundu za tím zpěvákem to zpívám. Hlas dostane samozřejmě zabrat a hodně se unaví, ale když to přežiju, tak vím, že až se to naučím, bude to perfektní. Takhle jsem si svého času vzal první Wagnerovskou operu, vzápětí odzpíval druhou, třetí a najednou jsem si řekl, tak to budu dělat. A od té doby to zpívám. Cítím se v tom úplně nejlíp a připadá mi, jako by to Wagner psal pro mě.

Krom zpěvu provázíte koncert i mluveným slovem a je na vás vidět takový živočišný přístup.

Já si to opravdu užívám a jsem rád, že si toho publikum všímá. Vždycky se snažím vtáhnout diváky tak nějak interaktivně, aby si koncert maximálně užili. A to se nám, troufám si říct, na našich koncertech daří. Užíváme si to my i diváci a to je to nejkrásnější. Jsem prostě rád, když se publikum zapojí a když se baví. Vždyť jsme tady prioritně pro něj. Nemám moc rád výraz vážná hudba, protože si ho někdo může spojovat se synonymem smutná. A to opravdu není. Je to hudba plná emocí.

Máte pětiletého synka, jak jste letos trávili Vánoce?

Já mám každoročně mnoho koncertů právě v období Vánoc, Silvestra a Nového roku, ale Štědrý den trávím s rodinou. Letos jsme si užili svátky se vší parádou. Třiadvacátého jsme se naskládali do auta a vyrazili na Slovensko k manželčiným rodičům, kde už bylo všechno nachystané. Opravdu jsme si tam užili klid a pohodu.

V Jablonci jste zpíval již několikrát, rýsuje se nějaké další vaše vystoupení v našem městě?

Nechci předbíhat, ale už jsme se s ředitelem Pavlem Žurem předběžně domlouvali. Pokud všechno klapne, uvidíme se tu znovu v říjnu.

Děkuji za rozhovor.                                                                                                                                                                         Irena  MALÁ SVATÁ