Jednou z hvězd večera, večera s názvem Koncert s operou, byl Jaroslav Dvorský, bratr Petera Dvorského. Sympatický Jaroslav sice zahájil svoji kariéru studiem sochařiny a následně se několik let živil jako restaurátor v italské Ligúrii, ale i jeho dostihla bratrova vášeň a umění a začal se věnovat vážné hudbě na universitě v Ostravě. Jak se dostal k opernímu zpěvu a nejen to, jsme se ho zeptali za vás.
Zpěv je ve vaší rodině tradicí, proč jste nejprve studoval jiný obor?
Víte, já mám umění rád. My jsme se od bratra postupně „nakazili“ všichni, a to je nás celkem pět. Tenkrát jsem si ale řekl, že bych možná na stará kolena litoval, že jsem to nezkusil s hudbou. Já jsem nezavrhl ani jedno, mám svůj ateliér a umění se věnuji ve volném čase. Mám kupu výstav, maluji, dělám sochy. Ale hudba mě nejen živí, ale hlavně naplňuje. Jsem rád, že se to dá skloubit a nemusel jsem seknout ani s jedním oborem.
Takže ke zpěvu vás skutečně přivedl bratr Peter?
Rozhodně ano. Už jako mladý, když studoval na konzervatoři, zpíval nádherně. Vždy, když přijel na víkend domů, tak nám zahrál a zazpíval nové věci a my jsme se s bratry do toho opravdu bezhlavě zamilovali. Ta krása jeho zpěvu byla magická. Minulo to jenom nejstaršího Vendelína, ale všichni ostatní se lapili (usmívá se). Láska si nevybírá a láska k opeře nás prostě pohltila.
Během vaší kariéry jste vystupoval na mnoha místech doma i v zahraničí, a to s mnoha významnými interprety, mimo jiné i s Montserrat Caballé. Jaké byly vaše dojmy ze spolupráce s ní a dá se nějak porovnat publikum v Čechách a jinde?
České i Slovenské publikum je dost vyspělé na to, aby umělo zhodnotit a oddělit, kdo umí a neumí. A to není samozřejmost. Když jsem dostal nabídku na společné vystoupení s Montserrat Caballé, byla to pro mě velká výzva. Hvězda takového formátu dovede navodit neskutečnou atmosféru a člověk si to vystoupení opravdu vychutná. Tehdy to již byla dáma v letech, tudíž už to nemohlo být stejné, jako za její zlaté éry, ale mohu vám říct, že neuvěřitelným zážitkem pro mě bylo už jenom setkání s ní. Doteď si pamatuji, co mi řekla, jak se chovala a já do konce života budu chodit s nosem nahoru, že jsem s ní mohl stát na jednom jevišti (úsměv).
A jak došlo k vaší spolupráci s Jakubem Pustinou?
Docela jednoduše. Když byl můj bratr Peter šéfem opery v Košicích, řekl mi, že pozval jednoho barytona z Čech, který je moc šikovný. Nějaký čas jsme společně působili v různých inscenacích a projektech, spřátelili se a tak to začalo. Prvotní impuls kdysi vzešel od něho, pak jsme vystupovali na akcích toho druhého tak nějak recipročně a teď jsme zase chvíli spolu. Víte, ani jeden z nás nic nehrotí. Dříve jsem já zpíval hodně v zahraničí, teď vyjíždí více Jakub, ale bereme to tak, jak to život nabízí.
A jak se vám s ním vystupuje? Přišlo mi, že si to spolu na jevišti užíváte.
Jakub je takový vůdcovský typ. Já říkám, že je to člověk, kterému se daří vše, na co sáhne. Ať již v jeho původním oboru, kterým byla chemie, tak i v hudbě. Ale podobně jako u mě, zahořel láskou k hudbě na základě opery Tosca, v níž slyšel zpívat mého bratra Petera. Na operu musí být člověk šikovný, mít odvahu a být velmi pracovitý, a tyto tři atributy Jakub splňuje do puntíku. Myslím si, že nám to spolu klape.
V Jablonci jste poprvé, jak se vám u nás líbilo?
Ano jsem tu poprvé a jsem nadšený. Máte krásné divadlo, publikum bylo skvělé a atmosféra báječná. Doufám, že tu budu zpívat i podruhé (opět s úsměvem).
Děkuji za rozhovor Irena MALÁ SVATÁ
