Kdo by Moliérova Lakomce neznal. Komedie o hamižnosti, kupčení se vším včetně věcí, které se za peníze koupit nedají a k tomu dávka přebubřelého ega a namyšlenosti již od svého vzniku ovládly publikum. Jsem přesvědčená, že děj Moliérovy hry není třeba popisovat, co však zmínit musím, bylo netradiční zpracování Divadelního klubu Jirásek z České Lípy. V režii a úpravě Václava Klapky dostaly postavy novou poetiku s moderními prvky a celý děj byl komponován jako divadlo na divadle, což umožnilo především mladým (kterých bylo v hledišti plno) snazší orientaci v symbolice příběhu. Ačkoli herecky se jednalo o výkony velmi zdařilé, některé modernizace sklouzávají pod hranici, oddělující lacinost od humoru. Po pauze se však na jevišti objevila úplně jiná hra. Veselá, komická, svižná, zkrátka zdařilá. Jakoby si Českolipští nechávali to nejlepší nakonec. " Já jsem byla na modernu připravená, takže se mi to líbilo od začátku," odpověděla na můj dotaz studentka Adéla z Jablonce. Možná je můj osobní pohled ovlivněn mojí láskou ke klasickému zpracování světových děl, ale jedno je jasné, herecky to bylo famózní a v mysli mi ještě dlouho zůstane výkon Dity Krčmářové, která jako by se pro roli Frozíny narodila. (ims)