Dojemná komedie, tak zařadili hru ´Přítelkyně´ současné americké dramatičky sami autoři, Divadlo Ungelt ji přivezlo do Městského divadla Jablonec nad Nisou pod režijním vedením Terezy Karpianus a já bych se po jejím zhlédnutí spíše přikláněla ke slovu dojemná a zádumčivá než ke slovu komedie. Těžko říci, jestli je to závažností tématu, nebo hru doslova ovládly niterné výkony obou protagonistek, Aleny Mihulové a Jitky Smutné. Obě jsou známé svým introvernějším pojetím postav, jdou více do hloubky a jejich herectví je přirozené a křehké při vší své velikosti. Tady navíc herečky předvedly velké pochopení pro své postavy a bylo vidět, že na sebe slyší. 

Přítelkyně nabízí pohled na soužití dvou žen po padesátce, z nichž jedna žije nudným životem v poklidném městečku až do doby, kdy se rozhodne pro spolubydlící. Ta za ní přijede z New Yorku, konkrétně z Bronxu a začnou se dít věci. 

Jen Silverman vetkla do příběhu ´Přítelkyň´ všechna důležitá témata, která v ženy v tomto věku řeší, vše ovšem uchopila trochu netradičně a její pohled se vyplatil. Výsledkem je hluboká mozaika nálad, problémů, radostí i vývoje, který jde ovšem ruku v ruce s událostmi kolem nás. Dramaturgie vsadila na prožitek, nikoliv na drama samotné, což se místy mohlo zdát až nudné. Málokdo vydrží v hloubavé a soustředěné poloze dvě hodiny bez zaškobrtnutí, možná by trocha exprese dokázala dodat dílu větší švih. O to se snaží hudba Maria Buzzi, která je sice skvělá, ale sama o sobě grády dodat nedokáže. Pokud jste ovšem náročnější divák na sílu příběhu, a nikoliv pouze na dialogy a nejdete se do divadla jenom zasmát, bude pro vás ´Přítelkyně´ skvělou volbou s ´Kafkovsky´ vypointovaným závěrem, jehož dozvuky budete mít v hlavě ještě dlouho. (ims)