Na Moniku ´Absolutnovou´ bych nejraději přejmenovala známou zpěvačku, která se v roli Judy Garland absolutně zaskvěla před jabloneckým publikem. Na prkna místního kulturního stánku totiž přivezlo Studio DVA divadlo Praha dramatizaci životního příběhu této nejzářivější a nejkomplikovanější hvězdy Hollywoodu. Zpracování Judyina posledního pokusu o návrat na výsluní si vzal na bedra Peter Quilter a v Jablonci jsme tento tragický pád věhlasné star zhlédli v režii Petra Gazdíka pod názvem ´Judy´. Ten dal v hlavní roli prostor právě Absolonové, která na jevišti Judy opravdu odžila. O pěveckých schopnostech Absolonové jsem nepochybovala, ale její herectví mě úplně odzbrojilo. Její Judy byla milá a něžná, byla zranitelná i nesnesitelná, a především byla jedinečná. Judy Garland se v podstatě stala obětí Hollywoodu a její sláva byla krutě vyvážena tempem vystoupení, množstvím podpůrných prostředků i počtem blízkých, kteří si z její slávy chtěli ukrojit co největší sousto. A Monika Absolonová všechny tyto aspekty naservírovala publiku zcela věrohodně a se vší syrovostí a umem zároveň. Nutno dodat, že své sehráli i její herečtí parťáci Jan Nedbal, Milan Němec a Petr Pěknic, jenž mistrovským kumštem dokázali osobnost protagonistky ještě podtrhnout. Místo avízovaného orchestru jsme sice slyšeli pouze klavíristku Sáru Bukovskou, ale naše emoce byly i tak ukojené do posledního kousku.

Cca stošedesátiminutová hra (s přestávkou) neměla hluchá místa, skvěle gradovala, atmosféře pomohly i vypiplané kostýmy Elišky Ondráčkové Lupačové, třešničkou na dortu byly nepochybně písně Judy Garland (škoda jen, že jich nebylo víc), jichž se Monika zhostila s až neskutečnou emotivností a závěrečný megahit Over the Rainbow v originále nám zježil všechny chlupy na těle a vehnal slzy do očí. Ještě teď cítím jak mě pálí dlaně od potlesku, a že u něho bylo divadlo na nohou není snad ani třeba zdůrazňovat. Bravo. (ims)