Neuvěřitelné číslo stojí za kulatinami fenomenálního kytarového mága, Štěpána Raka. Tento světově uznávaný kytarista, improvizátor, skladatel a také první český vysokoškolský profesor kytary slaví v letošním roce osmdesátku. A přestože se narodil 8. srpna 1945 v Praze, oba jeho biologičtí rodiče jsou Ukrajinci. Jeho životní příběh je velice zajímavý a sám Rak podrobnosti mnohá desetiletí neznal. Svoji osmdesátku se rozhodl oslavit sérií koncertů, při nichž vystupuje se svým synem Janem Matějem Rakem.

Zhruba dvouhodinový večer v Městském divadle Jablonec byl jedním ze zastávek tohoto turné a nabídl luxusní zážitek pro všechny přítomné. Na pódiu se střídali Raci (rozuměj otec a syn Rakové) při hraní trampských písní, lidovek, operních melodií i v improvizaci, jednotlivé písně propojili zajímavostmi z jejich života i chalupy v Lučanech, songy poslali do nebe lidem, kteří nedávno odešli, pozdravovali publikum od Alfréda Strejčka (neúnavného bojovníka s osudem) a především rozdrnkali (kytara je drnkací nástroj, uvedl Štěpán Rak) naše emoce do nejvyšších obrátek. " Když jsme hráli v Austrálii a jako obvykle končili koncert  ´Vzpomínkou na Prahu´, která je volnou adaptací závěru Smetanovy Vltavy, ukazoval mi tamní šaman posunkem, že rozumí. On rozuměl srdcem," vysvětloval Rak. A my v sále jsme se tuto srdeční řeč během večera naučili také. A moc rádi. A tak jsme si kytarovou Niagaru  ,melodie z cyklu ´Chvála čaje a vůní´ Čaj jasmínový a Čaj Gyokuro, Bugatti step, Život je jen náhoda, Vinnetou, ústřední melodii z filmu Tenkrát na Západě a mnohé další, vychutnali nejen obvyklými smysly, ale hlavně přes srdeční čakru. Však, kdo jiný než právě Štěpán Rak, dokáže zahrát na tu nejcitlivější strunu. A tak jsme v závěru bouřlivě aplaudovali vestoje a před očima nám stále ještě běžel obrázek prstů, které v neuvěřitelném rytmu tančí svůj mistrovský tanec po nástroji s tvarem Věstonické Venuše. Bravo, bravo a ještě jednou bravo. (ims)