Pozdrav Shalom za podkresu s tóny České národní hymny, ponožky v lodičkách a neuvěřitelné taneční kreace. Takový obrázek mi zůstal v hlavě po zhlédnutí svérázného nastudování Stroupežnického Našich furiantů, které do Jablonce přivezla Komorní scéna Aréna z Ostravy.

Kdysi přelomovou událost českého divadla o pravdivém životě na české vesnici nazkoušeli Ostravští pod režijním vedením Petra Svojtky a v dramaturgii Tomáše Vůjtka. Moderní pojetí klasiky tvůrci dokázali vybalancovat na jedničku, kdy nepitvořili příběh samotný, ale nóvum přinesla mluva, kostýmy, názvy samotných vesnic (Honice a Rotik) a především písně, které dodaly hře na zajímavosti a hravosti. Nevadilo, když v textu naší hymny znělo – Země Slezská a ani když protagonisté rozjeli     ´tzv. na lidovky´ diskotékové tance současnosti. Ba naopak. Tvůrci pochopili, že méně je často více, a tak nad moderními prvky opravdu přemýšleli. Výsledkem ostravského zpracování je velmi zábavná stočtyřicetiminutovka (včetně přestávky) v níž nechybí žádný důležitý moment díla Ladislava Stroupežnického. Velice jednoduchá, ale originální scéna Michala Syrového je v podstatě upozaděna, ale přitom dokonale plní svoji funkci a vynikající kostýmy Agnieszky Páté – Oldak skvělý zážitek ještě umocňují. Nezastupitelné místo hraje hudba, pod níž je podepsán Petr Vajsar.

Marek Cisovský, Petr Houska, Renáta Klemensová, Josef Kaluža, Vojtěch Lipina, Tereza Cisovská a další hrají jako o život a ačkoli je ve hře tradici učiněno zadost, svěží duch mladé generace dílu výrazně pomohl. Pokud bych měla večer shrnout jednou větou, tak říkám, že ještě nikdy mě Stroupežnický tak nebavil jako tentokrát. A že bude mít po celou dobu spokojený úsměv na tváři i publikum jsem u Našich furiantů opravdu nečekala. Bravo. (ims)