Swing nylonového věku, takový byl podtitul programu, s nímž přijel do Městského divadla Jablonec Ondřej Havelka a ´JEHO MELODY MAKERS´. Famózní večer s překrásnými písněmi  poválečného období, pojmenovaného vzletně Nylonový věk, se nesl ve znamení prvotřídní muziky, specifického a lehce ironického Havelkova humoru i tanečních čísel, které dávaly zapomenout na Havelkův skutečný věk. Zpěvák, herec, režisér, tanečník a muzikant, jemuž bude v letošním roce šestašedesát let, opravdu vypadá, jako by snídal elixír mládí a jeho elán, entusiasmus a zároveň neuvěřitelně milá vstřícnost z něho dělají osobnost, která nemá v českém showbyznyse obdoby. "Správný gentleman se pozná podle toho, že když chce políbit dívku, vyndá si cigaretu z úst, objasnil Havelka podstatu slušného vychování a doplnil, že nejprve je samozřejmě třeba dívku pozdravit. Ideální byla v poválečném období věta: "Tě víko, škatule," na což by dnešní dívka reagovala jen stěží. A nejen tuto, ale i řadu dalších zajímavostí s sebou přinesl koncert plný swingu, v němž se publiku v sólových partech představili všichni protagonisté večera a všichni si po zásluze vysloužili obrovské ovace. Vedle fenomenálního Havelky se představili i oba jeho potomci. Syn Vojtěch a dcera Rozálie se dokonale potatili a tak své pěvecké i taneční výstupy vystřihli na jedničku s hvězdičkou. Hity Karla Vlacha, Emila Ludvíka, Ladislava Habarta či písně Jiřího Ježka patřily již tenkrát k ´největším flákům´ doby plné euforie z nově nabyté svobody a přestože vznikly až po válce, svůj náboj mají dodnes.

V absolutně ´našvihaném´ kulturním stánku se sešli hudební fajnšmekři mnoha generací a všichni bez rozdílu měli pusy od ucha k uchu, tleskali, zpívali a někteří i vzpomínali na dobu, kdy si u nás tyto melodie začaly podmaňovat davy. "Já jsem tady se synem a jsem až dojatá, jak parádní to bylo. Sama jsem ročník 48, o němž se tu mluvilo a na swingu jsem vyrostla. Pro mě byl dnešek jako otevření památníčku," s lesknoucíma se očima uvedla paní Blanka.

Není divu, že potlesk dosahoval obřích rozměrů a publikum nechtělo protagonisty pustit z jeviště ani po dvou přídavcích. Na tomto místě si dovolím směrem k divákům jedinou výtku. Ondřej Havelka a  jeho Meody Makers by si zasloužili standing ovation. A ten jim tentokrát přítomní nedopřáli. Důvod byl ovšem pochopitelný. Po potlesku totiž spěchali do foyer, aby si tam vystáli frontu na jejich CD, které zde bylo ke koupi. (ims)