Zážitek par excellence připravil svým příznivcům hudební skladatel a klavírní improvizátor Jiří Pazour. Se svým koncertem ´Géniové světové hudby v klavírních proměnách´ nadchl publikum v Městském divadle Jablonec.
Večer, rozdělený na dvě části, přinesl například Smetanovu Vltavu v mnoha podobách a stylech, originálním způsobem ztvárněný klavírní koncert b moll Petra Iljiče Čajkovského, variace na skladby Ludwiga van Beethovena, Antonína Dvořáka, George Gerschwina a dalších autorů. Po přestávce došlo na přání, která si na připravené lístečky napsali přítomní diváci. A věřte, že klavíristu nešetřili. A tak ve druhé púlce zazněla improvizace na lidovou píseň, Měsíční sonátu, ale i Sladké mámení z filmu ´S tebou mě baví svět´ a samotný závěr patřil rytmickému a divokému Bugatti stepu. To vše podané samozřejmě s neobyčejným mistrovstvím, ale i s emocemi, které Pazourovi doslova protékají mezi prsty a atmosféra je tak nabitá, živelná a citová, že nebylo ojedinělé, vidět přítomné dámy s kapesníčky u oka. Je nasnadě, že v závěru nevšedního koncertu publikum vyjádřilo svoji spokojenost vestoje, a to bouřlivými ovacemi. Ani tím si však zpět famózního interpreta nepřivolalo. Není divu, Jiří Pazour s jedinou přestávkou přednášel své pojetí hudby neuvěřitelných stodvacet minut.
Jiří Pazour (1971) vystudoval skladbu a klavír na Pražské konzervatoři a skladbu na Akademii múzických umění v Praze. V současné době pedagogicky působí na Pražské konzervatoři, kde vyučuje právě klavírní improvizaci.
Sólová koncertní činnost je na klavírní improvizaci zaměřena z podstatné části. Díky své dynamice, spontánnosti a rozmanitosti si večery s jeho hudbou získaly popularitu doma i v zahraničí. Vedle České republiky vystupoval v Německu, Polsku, na Slovensku, ve Francii, Anglii, na Maltě, v Austrálii, Kanadě, USA, ale také v Korei a Japonsku. Jako skladatel se věnuje komponování orchestrálních, komorních i sólových skladeb. Jeho tvorba však vychází z osobních prožitků, je z ní patrný autorův pohled na svět a většinou se jedná o lyrické obrazy - básně, mající, posluchačům často skrytý, vlastní děj. Mnoho skladeb je ovšem i odlehčeného charakteru. Ty jsou určeny převážně k radostnému prožitku při spontánním muzicírování interpretů.
Každopádně, psát o hudbě, je stejné, jako snažit se vám slovy přiblížit, jak chutná nějaká delikatesa. Jestli se mám tohoto příměru držet, musím koncert Jiřího Pazoura přirovnat k lanýžům, či kaviáru se šampaňským. Zkrátka a dobře, byla to lahůdka. (ims)
