Vážení a milí divadelní přátelé,

včera jsme odehráli Sokratovu obhajobu s Jaroslavem Duškem v roli Sokrata. Nebyla to žádná improvizace, jak by se mohlo od pana Duška očekávat, ale naopak velmi náročný překlad Platónova textu veřejného procesu odsouzení filosofa z roku 399 př.n.l. Jsem ještě plná emocí. Jednak emocí z nejvyšší možné morálky moudrého člověka, kterým Sokrates byl, ale především jsem plná emocí z vás – divadelního publika. Už vícekrát jsem vám všem, napříč abonentními skupinami i veřejností bez abonmá, chtěla alespoň takto přes FB poděkovat, jací jste úžasní. Když se při děkovačce dokonce zvednete a tleskáte vstoje, jdou mi slzy dojetí do očí. Takže posílám velké díky.

Včera sedělo v publiku velmi mnoho mladých studentů, protože Sokratova obhajoba byla ve skupině DS. Když i oni po celou dobu toho (ještě jednou musím zopakovat) náročného textu udrželi pozornost, vzrůstalo ve mně nadšení, že zařadit tuto novinku do naší nabídky, bylo správné rozhodnutí. Ale vy, diváci, jste šli ještě mnohem dál. S velkým zájmem jste se zapojili do „našeho jabloneckého tajného hlasování“, které ve výsledku Sokrata zprostilo viny. A někteří byli dokonce tak vzorně připraveni, že si přinesli z domova vlastní hlasovací kameny.

V průběhu hlasování mělo publikum příležitost se na cokoli k tématu ptát. A věřte, dotazů bylo i nad očekávání aktéru hry. A jak mi řekli v zákulisí po představení, i oni byli velmi mile překvapeni z vysoké úrovně jabloneckého publika. Největším přínosem celého večera však bylo poselství, že soudobá mládež, kterou mnozí zatracují, včera nám všem v divadle dokázala, že je velmi vnímavá, že umí klást filosofické otázky, a že přemýšlí v hlubokých souvislostech. Prostě, klobouk dolů, jak by se dalo říct