Milé jablonecké NadNisanky a NadNisané, opět se scházíme ve vašem krásném divadle, tentokrát jsme k vám ovšem přijeli s filozofií, hlasováním, i debatou, uvedl Jaroslav Dušek poté, co se Zdeněk Konopásek ujal svého hudebního entrée. Jaroslavu Duškovi, coby Sokratovi, na pódiu sekundoval ještě Daniel Šváb v roli žalobce Meléta, střihl si ovšem i ´štěk´, resp. roli psa. Zdeněk Konopásek se svými bicími dokonale evokoval atmosféru davu athénských občanů a porota čítala 501 náhodně vylosovaných ´soudců´, tedy zhruba tolik, kolik je míst v našem jabloneckém stánku kultury.

A pak se vše rozjelo naplno. Co? No přece Sokratova obhajoba, kterou literárně zaznamenal Sokratův žák Platón (vlastním jménem Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony). Zpracování scénáristy a režiséra Petra Šourka nás přenáší přímo před athénský soud 399 př. n. l., abychom vyslechli obhajobu člověka, pro něhož byly principy filozofie důležitější než vlastní bytí. Jaroslav Dušek má talent zpřístupnit, jakkoliv těžkou látku širokému spektru diváků a nejinak tomu bylo i tentokrát. I přítomní studenti (kterých bylo v publiku požehnaně) se zaujetím sledovali osmdesátiminutovou obhajobu filozofa, jenž nastoloval otázky, nad nimiž se zamýšlíme i v současnosti. Dušek dokáže i Platóna přiblížit ve srozumitelné a poutavé formě, a tak není divu, že při jabloneckém hlasování by Sokrata odsoudila pouhá třetina přítomných. Koncept večera zaslouží další ocenění. Nejprve hluboká řeč, poté hlasování formou srovnatelnou s Athénami roku 399 př. n. l. a ještě závěrečná beseda s tvůrci i aktéry, z níž jablonecké publikum odcházelo se ctí. Dotazy byly fundované, zvídavé i nečekané a divadlo ŽILO. 

Z velkých divadel byl podle Duška Jablonec prvním kulturním stánkem, kde se ´Sokrates´ objevil a já jsem šťastná, že jsem si tuhle lahůdku mohla odžít na vlastní kůži.  Jo, a CD doma mám ;-). (ims)