Jana Přeučila jsme pro vás oslovili v Městském divadle Jablonec bezprostředně poté, co exceloval v Gogolových Bláznových zápiscích. A jelikož jde o mistra  českého slova, dovolili jsme si s češtinou trochu pohrát. Poznáte čím?

Poté, co jste sám odehrál více než hodinové představení, jste stále plný energie. Jak to děláte?

Já tvrdím, že udržovat se v kondici je s přibývajícím věkem věcí stále podstatnější. Já sám cvičím každý den Pět Tibeťanů, s Evinkou chodíme plavat a udržujeme se v dobré náladě. To je také podstatné. Navíc je Evinka můj hnací motor. Po boku takovéto úžasné ženy se stárne mnohem pomaleji.

Podařilo se vám vcítit se do role stejně jako před padesáti lety?

Jako tehdy? Já to nesrovnávám. Důležité je do přednesu vložit všechno tady a teď. Vnímat reakce diváků, nasát atmosféru divadla a do díla se doslova ponořit. Vzpomínky by mi soustředění jenom kazily. A divák, který vynaloží nemalý peníz, nezajímá, jestli je Přeučilovi špatně, nebo ho něco trápí, výkon musí být vždy stoprocentní. V tom je ta herecká profese krásná i náročná zároveň.

Překvapilo vás v něčem jablonecké publikum? A jak se vám líbí naše divadlo?

Jablonecké publikum bylo úžasné. Ty reakce jsem slyšel a moc si jich cením. Lidé si všímali detailů a za to jsem rád. Hrálo se mi zde skvěle. A divadlo máte skutečně překrásné. Navíc je zde i dokonalá akustika. Mile mě to překvapilo

Pracujete stále i se studenty? A zařazujete při jejich výuce i nějaké novotvary?

Já jsem zastáncem klasické češtiny, takže novotvarům se spíše vyhýbám. Práce se studenty je těžká i krásná zároveň a věnuji se ji stále. V Praze mám takzvanou ´Rétorickou laboratoř´, což jsou kurzy, zaměřené na vše, co se slovem souvisí a utváří jej. To nejsou jen slovesné tvary, ale i dynamika mluvy, intonace a podobně. Je toho mnoho, co je třeba při sebeprezentaci velmi důležité. A tohle všechno se těm mladým snažím vštípit. Na Slovensku stále učím na vysoké škole.

Přednes máte stále dokonalý, jak to děláte, že máte stále stejně pevný a znělý hlas?

Jsem v tomto ohledu dítětem štěstěny, měl jsem skvělé učitele herectví. Na začátku mé kariéry stál Radovan Lukavský a Karel Högger, tudíž jsem se učil od mistrů. Od té doby již s hlasem pracuji. Navíc se věnuji svým studentům, mám zmíněné Rétorické laboratoře, tudíž jsem v podstatě stále v tréninku. Ovšem pro každého z nás je důležité, aby na sobě nepřestával pracovat. Bez práce nelze dosáhnout cíle.

                                                                                                                                                                                                    Irena MALÁ SVATÁ