Excelentní výkon Jana Přeučila uchvátil diváky v Městském divadle Jablonec. Charismatický špičkový herec, specializující se zejména na rétoriku, se představil coby malý, zakřiknutý ruský úředníček, snažící se vehementně vzepřít nastoleným životním podmínkám, čímž se stále hlouběji propadá do světa fantazie a obludných představ, jimž následně stále více a více podléhá. Jeho ´svět v hlavě´ jej dovede až do blázince. Znalý ruských klasiků již pochopil, že je řeč o Gogolově díle Bláznovy zápisky. 

Gogolovy povídky bezesporu patří do zlatého fondu klasické ruské literatury. Autorovi hrdinové jsou vesměs popsáni satirickým pohledem na tupost a hamižnost carských úředníků a současně se dostávají do soukolí předlouhého a zdánlivě marného boje s hmotnou nouzí. Melancholická a vždy laskavá atmosféra dávných ruských časů ovšem bezvýchodnost a bezútěšnost aktérů skvěle vyvažují. Bláznovy zápisky nikterak z těchto pravidel nevybočují. Novela je pojata jako hrdinův monolog, jenž se v závislosti na rozháranosti vlastní psychiky stále více deformuje do tematické tříště a fantasmagorických spojení vět a slov. Bláznovy zápisky tak na malé ploše (cca 70 min) představují toho nejryzejšího a nejlepšího Gogola.

K popisu fascinujícího výkonu mistra českého slova, Jana Přeučila, si vypůjčím úryvek ze stránky jeho úžasné manželky Evy Hruškové, jenž podstatu a nastudování hry samotné dokonale vystihuje..

Jan Přeučil a Nikolaj Vasiljevič Gogol - dva Mistři na jednom jevišti. Oba jsou mistry slova a dokonalého vykreslení postav a postaviček nejrůznějších charakterů.
Oba se opět potkávají po padesáti letech, kdy Jan Přeučil poprvé exceloval v této dramatické komedii, která diváky všech generací nejen oslovuje, ale i fascinuje svým pojetím spojením slova, hudby a osudu.

Je skutečně fascinující, jak důležitý je v Přeučilově podání každý detail a jak přesně se dokázal do podstaty Gogolova myšlení dostat a pracovat s ním. Je obdivuhodné s jakým elánem, mimikou a samozřejmě rétorikou zvládá i po padesáti letech tuto nelehkou roli ´naservírovat´ divákům. Jelikož Městské divadlo Jablonec zařadilo Bláznovy zápisky jako ´volné´, tedy nespadající do kategorie abonentek a doba kultuře příliš nepřeje, tentokrát kulturní stánek ve švech nepraskal. Ale ti, kteří přišli, viděli divadlo par escellence, což vyjádřili spontánním standing ovation.  A pro ty, kteří tam byli, si dovolím závěrem jednu poznámku. Bylo to krásné, popsala jsem to jak nejlépe jsem uměla a teď se jdu věnovat kultuře medvědů ;-) . ( ims)