Nedaleko odtud, v Železném Brodě, před padesáti lety Petra Janů začínala. Bylo jí sladkých dvacet a před sebou měla, po těžkém dětství, zářivou budoucnost. Tenkrát to byla ještě Jana Petrů, ale když začala potkávat své anděly, jak říká, změnila si jméno na Petru Janů. Konkrétně se tak stalo v Semaforu, jelikož na české hudební scéně již Jana Petrů působila. Od té doby začala hvězda Petry Janů zářit víc a víc.

A jelikož je tomu letos padesát let a navíc jedna z našich prvních rockových zpěvaček slaví krásné kulaté narozeniny (jak sama říká, pětatřicet na každé půlce), rozhodla se toto dvojité významné jubileum oslavit koncertem v Městském divadle Jablonec nad Nisou. A byla to jízda. Jedenadvacet písniček, v drtivé většině hitovek, odzpívala Petra s takovým nasazením a jistotou v hlase, že by ji mohly závidět všechny sirény světa. Jejímu projevu a hlasu jako zvon  by totiž žádný námořník neodolal. Když v úvodu vstoupila na jeviště v černých splývavých kalhotách a bílé elegantní košili, vypadala lépe, než kdy předtím. Nadechla se....a od té doby jela jako drak. Motorest, Hrajte starý rockenrol, Jedeme dál,  To máme mládež, Není nám už sedmnáct, Už nejsem volná...kdo by odolal. Tleskali jsme jako diví, podupávali ostošest a vůbec jsme se nestyděli zpívat spolu s trojnásobnou zlatou  slavicí. A pěli jsme pěkně nahlas. A protože bylo divadlo vyprodané, dovedete si představit tu diváckou kulisu.  A když zhruba v polovině koncertu začala Petřina kapela Amsterdam zpívat Happy Birthday to you, rázem bylo divadlo na nohou. A dojatá zpěvačka, která mistrně vystřihne rockové i popové písně, převzala z rukou ´svých kluků´ květiny, obraz a vřelá objetí. Bylo to emočně plné i pro nás, obecenstvo. Do konce zhruba stominutového koncertu jsme následně vstali ještě dvakrát. Tak výjimečný, profesionální a zároveň velice lidský večer se režisérskou rukou vytvořit nedá. Ten tvoří osobnost a umění a obojího se Petře Janů dostalo měrou vrchovatou, přičemž ve výběru kapely měla rovněž šťastnou ruku. A že nám není sedmnáct je přece úplně jedno. Byli tam dospělí se svými dětmi, dospělí se svými rodiči a bavili se všichni. Já jsem vzala s sebou jedenáctiletou dceru a nestačila se divit, že i ona podstatnou část písní zná. Broukala si spolu s ostatními a když se Petra Janů po skončení koncertu fotila a podepisovala se fanouškům, rozběhla se ke zpěvačce mezi prvními a společnou fotku si prý nechá zarámovat.

Bylo to krásné, bylo to důstojné, ale hlavně to bylo nezapomenutelné. A když jsme se večer vrátili do svých domovů, zrovna v televizi začínal zpěvaččin dokument. 19. listopad je pro nás již navždy Dnem Petry Janů a jsme rádi, že jsme byli u toho, když slavila dvoje kulatiny zároveň. Pevné zdraví i hlas, milá Petro. Pořád nám dokážeš napumpovat energii do žil. (ims)