Divadelní hra ´Nikdy není pozdě´, kterou k nám přivezlo Divadlo Kalich Praha pod režijním vedením Pavla Kheka,  přilákala do Městského divadla Jablonec nad Nisou rekordní počet návštěvníků. "Je to jako před covidem, lidé jsou jak na bidýlku, tak na přidaných židlích," uvedl spokojeně ředitel kulturního stánku Pavel Žur a doplnil,, že je rád, že Jablonečané na kultuře nešetří a divadlu zachovali přízeň i v této nelehké době.

A nutno říci, že ti, kteří se přišli na herecký koncert Jany Paulové a Václava Vydry podívat, rozhodně nelitovali. Stočtyřicet minut dlouhý příběh dvou lidí, kteří se v průběhu několika desetiletí opakovaně potkávají, aby se zase vzdálili a nakonec skutečně sešli, totiž dvojici protagonistů náramně sedla. Však podobnou roli Paulů s Vydrou dlouho hledali. Noblesně vystavěná komedie ´Nikdy není pozdě´ jim ovšem učarovala. Nejenže dává vyniknout jejich komediálnímu talentu, ale obsahuje i hlubší podtext a místy až melodramatické momenty.. Ač se v průběhu večera oba představí hned v šesti rolích, změny jsou nenásilné, v přirozeném rytmu a jasně uchopitelné.  A zatímco kostýmy Michaela Syrového jsou příjemně ´civilní´, jeho scéna je až příliš strohá, což celkový dojem mírně snižuje. Naopak musím pochválit hudbu Milana Svobody, která dodává celému příběhu  šmrnc. O famózních výkonech známé herecké dvojice jsem se již zmínila, co je třeba dodat, je jejich schopnost improvizace. Když publikum při úvodním vstupu Václava Vydry na jeviště začalo tleskat, zahnal syn Dany Medřické a Václava Vydry st.  překvapivý výraz a do děje zakomponoval i přivítání se s obecenstvem, na což následně reagovala i Jana Paulová. Potleskem publikum začalo a hurónskými ovacemi ocenilo luxusní zážitek v závěru. Nikdy není pozdě není bláznivou komedií, je to chytře promyšlená veselohra, při níž si uvědomíte, jak je důležitý úhel pohledu, ale zároveň si i báječně odpočinete. (ims)