V příběhu dvou silných osobností, které se nedokáží přestat milovat, se v Městském divadle v Jablonci zaskvěla známá jména. Jiří Langmajer, Táňa Vilhelmová a spolu s nimi syn Veroniky Žilkové Vincent Navrát tvořili sehranou trojici protagonistů příjemné konverzační hry ´Skleněný strop´. Tu v režii Víta Vencla přivezlo do našeho města Divadlo Ungelt. Zaplněný kulturní stánek nejenom roztleskala, ale i donutila přemýšlet nad rozdílnými pohledy na svět a vzájemné toleranci.

David Hare napsal svou hru jako jakousi vztahovou sondu dvou (ne) rozešlých milenců,  z nichž každý má na svět svůj osobitý pohled a jen stěží dokáží pochopit a hlavně akceptovat postoj zcela odlišný. Přesto a nebo právě proto je to k sobě silně táhne a jejich vzájemné střety jsou alfou a omegou celého představení. Nutno říct, že Vilhelmová i Langmajer opět ukázali, proč se řadí k nejlepším současným hercům. Jejich provedení bylo přirozené, nepřehnané a uvěřitelné. Přesto by hře prospěl silnější text s omezením, dle mého názoru,  zbytečně častých vulgarit. Přesto se však trojici protagonistů podařilo v Městském divadle v Jablonci  navodit intimní a přemýšlivou atmosféru, přesně v duchu vyjádření Jany z Jablonce, která uvedla: "Myslela jsem si, že se budu víc smát, ale přesto jsem nadšená. O co míň jsem se smála, o to víc teď budu o hře přemýšlet. Je opravdu důležité, koho v životě potkáte a je třeba být připraven," usmívala se teprve šestadvacetiletá obdivovatelka Jiřího Langmajera.

Každopádně si Vilhelmová, Langmajer a Navrátil vysloužili upřímný potlesk. (ims)