Doku - fikční drama. Do této škatulky zařadili tvůrci ojedinělý divadelní počin o životě zpěvačky Věry Špinarové. Jak říká scénárista a režisér v jedné osobě Tomáš Dianiška, jde o příběh oslavující drzý big beat a Věru samotnou, jelikož právě ona svoji tvorbou vzdorovala všem stereotypům. Velice intimní portrét a epický příběh o nezávislosti, intrikách, odvaze i lásce do Městského divadla Jablonec nad Nisou přivezlo Divadlo Petra Bezruče Ostrava a přestože stopáž Špinarky čítala neuvěřitelných 170 min, diváků přilákala tolik, že zaplnili kulturní stánek až po střechu. Již o přestávce však bylo jasně čitelné, jak je čas relativní. Půldruhé hodiny uteklo jako voda a kulturymilovní diváci pěli o pauze samé ódy a nešetřili superlativy především na adresu herečky Markéty Matulové v hlavní roli Věry. Není divu, že Markéta získala za postavu Věry Špinarové  Cenu za ženský herecký výkon roku 2021 a současně obdržela cenu Talent roku 2021. Inscenace samotná pak získala Cenu divadelní kritiky 2021 v kategorii ´Poprvé uvedená česká hra roku 2021´.

"To je nejlepší věc, kterou jsem v tomto roce v divadle  viděla. Hlavní představitelka svým výkonem bere dech. Tolik elánu, energie a uvěřitelnosti se jen tak nevidí," chválila si večer Irena z Turnova, která, spolu s manželem, patří k pravidelným a častým návštěvníkům jabloneckého kulturního stánku.

Mě osobně zaujal i výkon Julie Goetzové, jež se v průběhu hry objevila hned v devíti rolích a přesně vystihla atmosféru doby před, při a po revoluci. Její postavy byly tak dokonale poplatné době, že danou ideologii musel pochopit i ten, kdo se narodil až kolem přelomu tisíciletí. 

Osobně si myslím, že je Špinarka spíše intimní zpovědí, než fikcí, ovšem doladěnou do nejmenších detailů. Perfektní hudba, vyvíjející se kostýmy, metafory popisující někdejší přelomové situace....to vše je řečeno s noblesou, inteligencí a v takové zkratce, až se divák diví, jak je to vlastně jednoduché. Krásné a dojemné zároveň  byly momenty, kde aktéři vzdávali hold zesnulé hvězdě pohledy do nebe a máváním. Rovněž její první vystoupení v Lucerně a její největší hit ´Jednoho dne se vrátíš´ zpěvačce nechali´.´ Režie Tomáše Dianišky a dramaturgie Anny Smrčkové vsadily na hudební nastudování Jana Gajdici a scéniskou hudbu Matěje Šteska, scénu a kostýmy si vzala na starost Lenka Odvárková 

Všechny Věřiny úspěchy, propady, vítězství i nejistoty nám byly z pódia servírovány za doprovodu jejich nejznámějších hitů, kde se opět zaskvěla talentovaná  Markéta Matulová. Čas ve společnosti ´Bezručáků´ letěl jako bláznivý a když jsme v závěru stáli a z plna hrdla křičeli bravo, tak jsme u toho brečeli. Tou poslední skladbou večera byla totiž hudba z filmu Tenkrát na Západě, které Věra Špinarová dodala punc v písni ´Jednoho dne se vrátíš´. A v tom ovacemi se otřásajícím divadle jsme slyšeli ze záznamu zpívat právě ji. A kdybychom měli klobouky, všichni bychom je smekli. Děkujeme. ( ims)