Čtvero ročních období Antonia Vivaldiho rozeznělo Městské divadlo Jablonec nad Nisou. A překrásná hudba italského autora se k publiku nesla z rukou dalšího mistra, tedy houslového virtuosa Jaroslava Svěceného. Ten v doprovodu komorního orchestru Virtuosi Pragenses ´rozezpíval´ hned dvoje housle, mající datum postavení začínající osmnáctkou. "Zaposlouchejte se do jejich tónů, každé znějí jinak a rozdíl je opravdu patrný," vysvětloval prvotřídní houslista a měl pravdu. Hlas houslí rozeznal i laik. Zatímco jeden nástroj zněl vesele a něžně, ten druhý sázel na sílu a vášeň. A všechny tyto emoce doslova nasákl i jablonecký kulturní stánek, jehož publikum si produkci užívalo se zatajeným dechem. O co tišší bylo během skladeb, o to bouřlivější potlesk pak následoval. "Jen tleskejte, je to krásné a váš potlesk nám již moc chyběl," pronesl Svěcený a zavzpomínal, jak po coronavirové pauze stáli poprvé před publikem v Chrámu Sv. Víta v Praze. "Tehdy jsme poprosili kardinála Dominika Duku, aby mělo publikum možnost tleskat, jelikož jsme byli doslova vyprahlí. Diváci potleskem nešetřili a tak to v katedrále znělo, jako rány z těžkých zbraní. Přiznám se, že nás to až zaskočilo. Ale moc jsme si to užili," zavzpomínal s úsměvem houslista, který se již tradičně zhostil i role moderátora večera. A šlo mu to, stejně tradičně, na jedničku.

Ve druhé půli se na pódiu objevili i hosté. Těmi byli operní pěvec Dušan Růžička (tenor), jenž vystoupil za klavírního doprovodu Dagmar Vajdíkové,  a DPS Vrabčáci z Jablonce. Krásné operní árie vystřidalo pásmo koled, které jsme si zapěli všichni společně. Ale tentokrát o něco tišeji, než jindy, jelikož spojení komorního orchestru, emotivních houslí, znělého operního projevu a dětské nevinnosti bylo tak něžné a krásné, že by bylo hříchem si jej nevychutnat. A tak si malí zpěváčci zaslouženě vychutnali svůj první standing ovation. Ten samozřejmě patřil i hlavní hvězdě večera, Jaroslavu Svěcenému, Dušanu Růžičkovi i všem ostatním. Bravo. (ims)