Bylo to slavnostní, bylo to vtipné a bylo to jiné. A co vlastně? No přece show nejúspěšnější české travesti skupiny Techtle mechtle. Tentokrát to byla totiž oslava. Oslava deseti let jejich působení na scéně, a tak to holkokluci (snad mi to označení dámy prominou) pojali méně divadelně a více tanečně. A nám se ten jejich novodobý Ein Kessel Buntes líbil moc. Našlapané divadlo burácelo, potleskem nám červenaly ruce a tanečníci jeli jako o závod.  Slečna Saša se nám předvedla v tolika tanečních kreacích, že by jí i chameleon záviděl a dámy v publiku přemýšlely, jak to dělá, že umí tu hruď tak rozhoupat. Všichni byli skvělí, světelná show rovněž velkolepá, kostýmy úchvatné a choreografie jakbysmet. Já bych ale tentokrát vypíchla slova hlavní mluvčí Techtlí, slečny Dolores, jejíž pověstné vtípky v raketovém sledu nechyběly ani tentokrát a manželský pár v publiku, který se stal středobodem jejího zájmu bude na tento večer jistě dlouho vzpomínat. Ale mě zaujalo něco jiného, velmi ´měkký´ a empatický hlas neskutečně výřečné dámy, schopnost okamžité, pravdivé a zároveň velmi vtipné odpovědi na jakýkoliv dotaz z publika (a že se toho Jablonečtí nebáli) a závěrečná věta, která by se měla tesat do kamene: " Všichni jsme krásní, každý je jiný a všichni máme na tomto světě své místo," A tohle je to, proč jsou Techtle Mechtle tak úspěšní. I když vám smíchy tečou slzy, cítíte, že i když jste malí, tlustí, velcí, hubení, nebo fialoví (s velkým i malým f), tady je to jedno. Tady se může vtipkovat na každé, rádoby zapovězené téma, beze strachu, protože v srdci víme, že je to jen vtip a že jsme si rovni. A i když to zní trochu jako klišé, ten pocit má v dnešní rozhádané době cenu zlata.  A tak jsme slavnostní tříhodinovku Techtlí mechtlí opouštěli nejen s namoženou bránicí, ale i s klidem na duši a vědomím, že se v červnu v divadle zase všichni uvidíme. Všechno nejlepší, (ims)