Když Kamil Střihavka napsal divadelní hru ´Tolik hlav´, čekali jeho fanoušci především zábavu. Jak sám autor říká, o komedii opravdu jde, ovšem konkrétně o komedii hořkou. Hořkou doslova, na jazyku vám zůstane pachuť zvrácené doby komunistického Československa sedmdesátých a osmdesátých let, v níž se i poslouchání muziky stalo prohřeškem.

Přesto všechno i tehdy mladí prožívali své radosti, lásky, přátelství i zrady, snili si své sny a troufnu si říct, že přesně tuhle kombinaci dokázal Kamil Střihavka divákům nadávkovat s citlivou přesností.. K prožitku přispěla i poetická videoprojekce spolu s úryvky největších tehdejších rockových hitů. A jsme u hereckých výkonů, které se dají nazvat jedním slovem - famózní.

Jan Dolanský vytvořil spolu s Janem Zadražilem dokonale sehranou dvojici přátel, jimž jsme jejich až bratrský vztah snadno uvěřili. Jejich nadšení pro hudbu rovněž a dojemná scéna Zdeny Hadrbolcové (v roli matky Jana Zadražila) patří k nejlepším, jaké jsem na dané téma v poslední době viděla. Pochvalu si zaslouží i novopečená maminka Kristýna Leichtová, která se své role zhostila s lehkostí holčičky, přestože na ni v zákulisí čekala jeji dvouměsíční dcera Dorotka.

Jediné, co by se představení dalo vytknout, je přílišná délka první části. Po přestávce má děj mnohem větší spád a je emotivnější. Nečekaný a rázný konec dokonale zmrazí všechny přítomné a zcela odpovídá atmosféře doby. Stejně tak tomu bylo i v Jablonci, kdy publikum několik minut zůstalo jako opařené a teprve pak propuklo v jásot a potleskem nutilo protagonisty opakovat další a další děkovačky. Myslím si, že jsem nebyla zdaleka jediná, kdo o oné době musel přemýšlet ještě po návratu domů. (ims)