"Asi nemám na prokleté básníky dneska to správné rozpoložení," zaslechla jsem pána o přestávce v divadelním baru. Dost mě to překvapilo, protože já jsem evidentně v tom správném rozpoložení byla a tudíž jsem byla zcela uchvácena. A přesně jako my dva bylo zřejmě rozdělené i publikum. Nutno říct, že divadelní hra Christophera Hamptona ´Úplné zatmění´ v režii Pavla Kheka a v podání Městského divadla Mladá Boleslav bylo pořádným soustem. Ovšem soustem šťavnatým, pikantním a originálním. Přesně jako životy dvou hlavních postav Paula Verlaina (Petr Mikeska) a Arthura Rimbauda (Matouš Ruml j. h.).

Hra o sebezničujícím a vášnivém milostném vztahu dvou prokletých básníků, kteří nemohli žít spolu, ani bez sebe, se dočkal mnoha zpracování. Režie Pavla Kheka však dala dílu určitou noblesu, aniž by jakkoli ´vylepšovala´ charaktery hlavních postav. Oproti zpracování filmovému byl jejich milostný poměr zpracován abstraktněji, o to více však vystoupila rovina duše. Výrazně tomu napomohly výkony hlavních protagonistů, které se dají označit za famózní. Na jevišti jdou až ´na dřeň´, jsou doslova pohrouženi do svých rolí a velmi, velmi uvěřitelní. Povedená je i scéna a hudba, která k poezii dokonale patří. Bouřlivý život, rozervaná srdce i duše a obrovská vnitřní nejistota prokletých básníků byla hnacím motorem pro jejich tvorbu a hra ´Úplné zatmění´ je rozhodně motorem pro nás, divadelní fajnšmekry´, abychom po zhlédnutí takového kusu, sáhli doma po některé ze sbírek zmiňovaných autorů. Dopisování veršů na skleněnou tabuli v rámci představení k tomu doslova vybízí. Celkově neměl večer hluchá místa a ač se rozhodně nejedná o oddychovku, nabídne hluboký prožitek a donutí k zamyšlení, které vás ještě dlouho nepustí.

Jablonecké publikum ocenilo protagonisty dlouhotrvajícím potleskem, ale i ten byl tentokrát tak nějak zádumčivý. Prokletí básníci dostáli svému jménu a opět dosáhli svého. (ims)