S velmi povedeným představením Divadla Ungelt přijela do jabloneckého kulturního stánku trojice protagonistů Jan Holík, Martin Písařík a Petr Stach. Zaplněnému hledišti nabídli komediální oslavu přátelství, přírody a života, jak zní originální popisek ke hře Petera Qultera. Já osobně jsem v příběhu, jenž vznikal pod režijním vedením Pavla Ondrucha, viděla spíš  příběhy jednotlivých povah, které se právě díky přátelství propojují a zdánlivé přednosti i slabiny každého z nich se stávají ´normálními´ právě díky vazbám, které skutečné přátelství nabízí. Diváci si mohou vybrat osobu, v níž se najdou, ale domnívám se, že právě ten kolektiv, spolupráce, nadhled a pochopení jsou na celém příběhu to nejkrásnější. Rovněž výkony všech tří aktérů byly více než dokonalé, velmi uvěřitelné až civilní, čímž dokázaly navodit atmosféru, jenž ve svých kamarádských partičkách všichni známe.

Plakáty na ´Velšlap´ hlásají, že jde o komedii o tom, co by ženy neměly vědět. Já si ovšem troufnu kontrovat tím, že jde o komedii o tom, co ženy už dávno vědí a jsou rády, že to tak muži mají. Zkrátka a dobře, ženy zvládají obecně lépe komunikaci, a her a filmů na podobná témata v ženském světě vznikl již bezpočet, tohle je bezesporu nástin ryze mužského světa, do něhož by si ovšem ani ženy neměly nechat vzít možnost nahlédnut.

Krom cesty do mužské duše najdete ovšem během dvou hodin i mnoho důvodů k výbuchu smíchu a skvělý pocit budete mít i při odchodu z divadla. Na tomto místě nesmím zapomenout na svéráznou děkovačku sympatické trojice, již si budu dlouho pamatovat. Díky, chlapi, byli a jste fajn. (ims)