Pořad z cyklu Tvoříme šťastnější Česko, z. s.  Porozumění mysli, přijeli do našeho divadla představit Jan Vojáček ( lékař),  Jan Rak ( kvantový fyzik),  Jiří Ledvina (průvodce životem) a transformativní kouče a podnikatel, Martin Jotov.

Tříhodinová beseda vyprávěla o štěstí, které máme všichni v sobě, ovlivňují ho vaše myšlenky a přestože uvědomování si štěstí méme vrozené, postupem času na jeho základní principy zapomínáme. A tak je vlastně umění se radovat a být spokojený, čím dál vzácnější.

Jak na to, nám vysvětlili přítomní pánové velmi humorným, ale výstižným způsobem, dokonce nám představili  vizi  ´práce´ s umělou inteligencí  a pro mě osobně se jednalo o způsob logičtější, než tady řadu let hlásá Dušek v toltéckých Čtyřech dohodách ( přestože i ty mám ráda). Vedle faktu, že se hojně zaplněné divadlo tříhodinovkou v podstatě prosmálo, vrátilo se publikum v paměti k principům, které dávno známe, ale prostě jsme je vlivem času, okolností, médií, nějak vypustili.  Píši pořád o principech, ale každý potřebuje trochu jiný ( individuální)přístup k sobě,  i ke světu. Co ovšem platí vždycky, je věta, že Základem je myšlenka. Nejlépe to opět vysvětlím sama na sobě. Jsem mnoho let po kombinované transplantaci dvou orgánů a jako první v České republice jsem po této operaci porodila dítě. Tenkrát to byla velká sláva a média nešetřila superlativy. Pak si jedna redaktorka řekla, že bude originální,  a aniž by se se mnou sešla, napsala článek o tom, jak jsem sobecká a rozhodla jsem se mít dítě, i když vím, že ho nevychovám. Tenkrát jsem ještě v porodnici sesmolila odpověď, kterou mají v IKEMu dodnes na nástěnce. A to, že každá pravděpodobnost je vypočítávána z kladných i záporných čísel,  a že každý z nás, přestože ví, že na silnicích již zemřelo mnoho lidí, je denně účastníkem provozu.  A i proto já vím ( pozor, nezaměňovat s - přeji si), že mě auto nepřejede. Což samozřejmě neznamená, že se na komunikacích nebudu pohybovat obezřetně. Dnes bude mé dceři jedenadvacet a já jí v jejích osmi letech ještě přivedla na svět sestřičku.

Ty principy jsem tehdy v sobě musela najít a řídím se jimi dodnes. A Zapomenuté štěstí je přesně tou věcí, kterou si čas od času opět ráda poslechnu.  Kdo si ovšem přejete podrobnější a fundovanější výklad, mrkněte na You Tube a pod jménem Martin Jotov - Porozumění mysli a Cesty k sobě, vám vyběhne mnoho zajímavých videí a v brzké době se tam objeví i záznam z Městského divadla Jablonec nad Nisou. Loučím se s pozdravem - čekají nás krásné dny. ( ims)