Byl to právě ředitel Městského divadla Jablonec, Pavel Žur, který šansoniérku a jak ona sama říká, zpěvačku písniček s příběhem, do Jablonce přivedl " Tenkrát mě tady nikdo neznal a já tvrdila, že nikdo nepřijde. Nakonec si lístek koupilo asi třicet lidí. A víte, co udělal Pavel? Nechal dole oponu a my všichni jsme zůstali na jevišti. Bylo to tenkrát moc krásný až intimní, a to hlavně díky němu," zavzpomínala hned v úvodu Zlatka, která kdysi ovšem v naší rodné hroudě začínala, tenkrát s Orchestrem Ladislava Bareše. Dnes je Zlatka Bartošková v Jablonci již velmi známou, vedle divadelních prken vystupovala v areálu legendárních Slunečních lázní na přehradě, v zahradě Ex klubu a teď v zahradě hotelu Rehavital.

Pod názvem ´Než pozdravím anděla´ si tato malá velká žena s hlasem od pána Boha i Lucifera zároveň, vybrala písně ze stejnojmenného CD, jenž bylo zároveň při akci na prodej a byl o něj velký zájem. Zlatčiny silné písně, podané s jakousi černou DNA a takovým procítěním, že kdo neměl kapesník, byl ztracen, zněly v decentně nasvětleném areálu jako motlitba. Sama šansoniérka prožila v poslední době nelehké období, ale jabloneckému publiku se svěřila, že v minulých dnech obdržela  skvělou zprávu. Vždy jsou její koncerty emotivní a krásné zároveň, ale tentokrát přibylo až magických momentů. Silné texty o věcech kolem nás, o lásce, propadech i snech, o touze, nemoci  a uzdravení, o mlhách a probuzení... Slova jako by se v ústech zpěvačky měnila na perly, které mají svůj lesk,  tvrdost, ale i krásu a důstojnost. Bylo to tak dojemné a čarující, že i parta pokřikujících v přilehlém parku při každé písni zmlkla. Tak silné Zlatčino kouzlo je. O co menší má Zlatka Bartošková vzrůst, o to větší má zcela jistě srdce a její zpěv je protkán takovým prožitkem, o kterém se jiným může jenom zdát. Krom toho je obklopena báječnými muzikanty, mezi něž se řadí Zuzana Grosmanová ( housle), František Raba ( kontrabas) a především klavírista Petr Ožana, jenž je podepsán pod většinou textů i hudby. V jeho podání jsme v rámci večera vyslechli hned několik písní, podaných jeho medovým a něžným hlasem, který dává tušit, že Ožanova hvězda svítí čím dál víc a má ambice ovládnout minimálně galaxii.

Mohla bych tady sypat superlativy jeden za druhým a pořád bych neřekla všechno. Tak řeknu alespoň, že jsem si jistá, že se Pavel Žur shora díval, a my  mu ze srdce za všechno děkujeme, a že nám přivedl Zlatku, to  byl jeden z jeho majstrštyků. A já si jdu pustit CD Zlatky Bartoškové. Wau, bylo to famózní.

Koncert se uskutečnil v rámci projektu ´Město plné tónů´, který se koná za finanční podpory Státního fondu kultury ČR. ( ims)

Foto Martin Kubišta