Britský ministr Georg Venabless (Petr Nárožný) se ve svém sídle na Downing Street 10 připravuje na volby a konkrétní strategii  řeší s ministrem financí Hektor Cramond (Jan Čenský). A  právě do této politické konstelace vstoupí jedna mladá slečna se svojí matkou a svérázná ´Paní premiérová´ (Zuzana Slavíková) se nestačí divit. A nejen ona. Dá se vůbec v této situaci zatočit s hazardem, omezit chod celého zábavního průmyslu a zvýšit daně? Úkol, který je soustem i pro novináře, se zkomplikuje poté, co se v blízkosti premiéra začne objevovat hned několik polonahých dam najednou.

Komedii Edwarda Taylora ´Co takhle ke zpovědi´ přivezla do Městského divadla Jablonec nad Nisou Agentura Harlekýn Praha v úpravě a režii Vladimíra Strniska. Scénu a kostýmy má na svědomí Josef Jelínek, za překladem stojí Martin Fahner. Po poněkud pomalejším rozjezdu nabírala hra s pověstným anglickým humorem postupně na obrátkách a ve druhé polovině představení se již publikum ve vyprodaném divadle chechtalo téměř nepřetržitě. Nárožného replika: ´Děti mají slabikáře, politici novináře,´ zazněla během dvouhodinovky hned několikrát a není divu, dokonale totiž vystihuje hlavní dějovou linku příběhu. .Mistrovství a velmi, velmi příjemný projev Petra Nárožného skvěle kontrastoval se záměrně arogantním vystupováním Jana Čenského. Příjemně působil Jakub Štěpán. Mezi dámami byla nepřehlédnutelnou Zuzana Slavíková, která se především ve druhé půli doslova vypointovala.

" V první části mi trochu vadilo šumlování pana Nárožného a z mého pohledu až příliš extrentrické herectví Jana Čenského. Dámy mi nepřišly příliš zajímavé, celkový dojen byl až nudný. To se však jako mávnutím kouzelného proutku změnilo po přestávce. Druhá půle byla prostě skvělá, i herci byli rázem o několik tříd výše. Zábava a vtip v každé replice, skvělý výkon Zuzany Slavíkové. A velmi milé a roztomile zahrané závěrečné rozřešení. Hlavně díky konci tedy hodnotím představení  jako velmi  příjemné, hezké a odpočinkové," uvedl Michal z Jablonce, jenž s manželkou patří k častým návštěvníkům našeho kulturního stánku.

A stejně jako pan Michal, reagovalo i obecenstvo, které se v závěru mohlo utleskat a tak děkovačky nebraly konce. (ims)